Jak dlouho u nás pracujete? Jak jste se k nám dostal?

V roce 2001 jsem nastoupil do společnosti ČSAD Jindřichův Hradec, v té době už byla rok členem koncernu. Předtím jsem jezdil v Rakousku na kamionu. Před dvěma roky jsem přešel na autobus do Pelhřimova, ale předtím jsem jezdil celou dobu s kamionem.

Co Vás přimělo ke změně?

Začala druhá vlna covidu, stále byly problémy s parkováním a taky už jsem si přišel jako nějaká onuce, kdekdo si na Vás otvírá pusu a taky už mě hodně sžírala ta samota. Jsem zvyklý dělat věci, co mě baví a teď mě baví jezdit s autobusem, ale jsem pořád v kontaktu s celým dispečinkem v Humpolci.

Kde jste si dělal rekvalifikaci?

Rozšíření řidičského průkazu na autobus mi nabídl vedoucí nákladu. Kdo chtěl, mohl si rozšířit kvalifikaci a ICOM mu s tím finančně pomohl. Po rekvalifikaci jsem byl ještě chvíli na nákladu, a pak jsem přešel na autobusu.

Mohl byste porovnat obě zkušenosti?

To je těžko porovnatelné, ale ve výsledku je volant jako volant. Jsem rád, že spím ve vlastní posteli. 😊 Vyhovuje mi pravidelnost a že si mohu ledacos naplánovat podle linek. Na nákladu je člověk v permanentním stresu – jestli dojedu, jestli nebude bouračka, jestli dorazím včas… Tady je to pohoda, klídek a pravidelnost. Pro mě je to psychický odpočinek.

Jaká je Vaše oblíbená trasa?

Líbí se mi jezdit po vsích, třeba Žirovnicí. Nevadí mi jezdit ani Prahu. Loni jsem jako záskok odjel i do Francie nebo Holandska se zájezdovou dopravou, to mě taky bavilo. Jsem veselý člověk a ten kontakt s lidmi mě dobíjí. Na nákladu jsem vždycky po směně vyhledával společnost, ale teď to mám zase naopak, úplně se to změnilo – po práci chodím v klidu rybařit nebo venčit pejska.

Jaké jsou rozdíly mezi řidiči z velkých měst a z vesnic?

Řidiče z města nebo z vesnice rozeznáte. Z vesnic jsou více benevolentní – uhnou vám, pokud vidí autobus, z velkých měst jsou lidé trochu více neurvalí. Slušnost se trochu vypařila, lidé jsou za volantem více podráždění a agresivní.

Máte nějaké zábavné historky?

Autobus je trochu jako zpovědnice, lidé se mi často svěřují s tím, co je trápí. Nedávno jsem jel v Pelhřimově a při výstupu jsem zaslechl, jak jedna paní povídá, to je jiný cestování, když vás hned po vstupu do autobusu pozdraví a usmějí se na vás. Jiná cestující mi zase říkala, vy nejste vůbec naštvaný, pořád se usmíváte a vtipkujete. To mě vždy potěší. Když jste slušní lidem, pak jsou i oni slušní k vám. Líbilo se mi, jak mi po odjetí zájezdu lidé zatleskali.

Jaké změny jste během svého působení u nás zaznamenal?

Více asi dokážu zhodnotit kamiony. Rozhodně se zlepšila vybavenost aut. V tom autě je nyní to, co nejvíc potřebujete. Lednice, nezávislá klimatizace, tablety, připojení s aktualizovanou navigací, kde se můžete podívat, jak vypadá provoz a kde jsou zácpy. Autobusy jsou nyní častěji nízkopodlažní. Sám teď čekám a těším se na nové Intouro.

Máte nějaký rituál před jízdou nebo v práci?

Dělám si ranní kafe sebou do termohrnku, a když ho zapomenu, tak mám to ráno zkažený. Ráno, to už je klasika, posouvám budík o 10 minut, aby mi zvonil dvakrát. Brzké vstávání a nevyspalost je velká. Přes ten týden je to spaní horší, každá půl hodinka je pak o pauze dobrá na šlofíka.

Co děláte ve volném čase?

Rád rybařím a věnuji se pracím okolo domu. Také se starám o areál, kde děláme dětské  tábory – řeším zde údržbu, seču trávník, a pak pomáhám i na těch dětských táborech samotných. Letos jsme tam dělali i dvě svatby.