O zkonstruování spalovacího motoru se pokoušel již francouzský technik Étienne Lenoir. Úspěšné sestrojení se ale podařilo až v druhé polovině 19. století strojaři, konstruktérovi a od té doby také vynálezci, Nicolousovi Augustovi Ottovi.

Nicolaus August Otto se narodil v roce 1832 v německém městě Holzhausen an der Haide. Jak už to u vynálezců bývá, technika ho zajímala již od mládí. Na průmyslové výstavě v roce 1862 v Londýně však zjistil, že není sám.

Rozhodl se tedy rychle odjet zpět do Německa a vývoj spalovacího motoru konečně dokončit. Zde díky známosti se zámožným inženýrem Eugenem Langenem mohl s finanční pomocí a vhodným zázemím opravdu funkční prototyp sestrojit. Ale neskončil jen u toho.

Spolupráce Otta a Langena vedla až k založení první továrny na motory, její vznik se datuje na rok 1864. Původní zázev „N. A. Otto & Cie“, se v roce 1869 přejmenoval na „Gasmotorenfabrik Deutz“ a dnes je známý jako DEUTZ AG.

Kromě vylepšování spalovacího motoru mohl Otto začít ve vlastním zázemí pracovat také na vývoji čtyřtaktního motoru. Úspěšný však byl nejprve se spolehlivým, ale velmi hlučným, jednoválcovým motorem.

Přesto se myšlenky na čtyřtaktní motor nevzdal. Funkční prototyp se mu podařilo vyrobit v roce 1877. Dal tak základ pro stavbu pozdějších spalovacích motorů. Zážehový motor tohoto principu je dodnes označován jako „Ottův motor“.

Nicolaus Otto však nepřestal vytvářet a zdokonalovat ani v pokročilém věku. Vylepšil například elektrické zapalování motorů, do té doby bylo potřeba zapálení plamenem. Díky jeho inovaci bylo také možno přejít na spalování kapalných paliv, motory se tedy staly mobilními.

Udělit čestný doktorát Filosofické fakulty Univerzity ve Würzburgu tomuto německému vynálezci bylo v roce 1882 opodstatněné. Automobily, jak je známe dnes, začaly právě u jeho vizí a úspěšných konstrukcí.