Pane Zíto, slyšela jsem, že jezdíte s novým bezzrcátkovým kamionem. Jak se Vám líbí? Jaký na něj máte názor?

Ze začátku mi ty tahače připadaly divné. (smích) Už když jsem pracoval jako expediční mistr, tak jeden takový tahač přijel na firmu. Přišlo mi, jako kdyby ta auta neměly uši. Ze začátku jsem si musel zvyknout, že tam nemám zrcátka. Ale poté jsem objevil kouzelné tlačítko, které mi přiblížilo zadní část návěsu a vše bylo najednou jednodušší. Další výhodou je, že zrcátka nemusím leštit.

Dá se říct, že Vás ježdění lákalo od dětství?

Můj táta jezdil 30 let mezinárodní dopravu, takže v něm byl můj největší vzor. Když jsem měl volno, tak jsem s ním jezdil po cizině a moc mě to bavilo. Bylo jen otázkou času, kdy se i já stanu profesionálním řidičem.

A jaké byly Vaše začátky jako profesionální řidič?

Před tím, než jsem se stal řidičem, jsem pracoval 8 let jako expediční mistr. Byl jsem v kanceláři a práce pro mě byla monotónní. Jako řidič jsem začínal na tzv. „plachtě“, se kterou jsem jezdil po celé Evropě. Ale jak každý řidič ví, na plachtě je to náročné. Nikdo pořádně nehlídá pauzy a člověk si moc neodpočine. Proto jsem se začal poohlížet po práci řidiče kamionu.

Vy jste si zařídil řidičský průkaz pod naší firmou, že?

Ano. Rozhodnutí stát se řidičem kamionu přišlo z důvodu minima odpočinku na „plachtě“. Právě AETR byl jednou z hlavních věcí, proč jsem se tak rozhodl. Lidi mě odrazovali, že se nemám nikde upisovat a dělat si řidičák pod firmou, protože se mnou začnou vymetat. U ICOMu se toto vůbec neděje. Jsem spokojený jak s prací, tak s dispečery.

Jak jste narazil na naši firmu?

Na silnicích jsem vídával kamiony s náborovou reklamou. Číslo na firmu jsem si opsal z kamionu v Maďarsku. Nástup do ICOMu byl rychlý – zavolal jsem na personální, udělal si řidičák a bylo.

A jaké trasy jezdíte?

Jezdím všude tam, kam mě pošlou. Nemám důvod dělat nějaké problémy dispečerům. Jsem rád, když vše šlape jak má. Hodně tras se opakuje a ty už člověk zná, nějaké se učím nově.

Vy jste většinu Evropy poznal už když jste jezdil s „plachtou,“ ne?

I když to byla hrozná práce, tak mě jízda na plachtě hodně naučila. Táta byl nejdříve proti, abych takto začal jezdit. Ale nakonec si oba myslíme, že to byla dobrá volba. Vyjezdil jsem se a zjistil jsem, co práce řidiče-profesionála obnáší.

A kam jste jezdil nejraději?

Nejvíc se mi líbí Španělsko a Portugalsko. Také jsem rád jezdil do Maďarska.

Práce řidiče je náročná, člověk je pořád na cestách. Jak trávíte čas mezi cestami?

Já nejsem ten typ, co by si na parkovišti povídal s ostatními řidiči. S pár známými si zavolám, ale jinak jsem radši sám. Ostatní si pořád na něco stěžují, a to mě nebaví. Já si uvařím, najím se a podívám se na pěkný film.

Cesty jsou dlouhé. Co posloucháte při jízdě?

Já mám už všechno oposlouchané a v rádiích hrají to a samé. Hudbu neposlouchám. Radši si pustím nějakou audioknihu. Mám rád sérii Historie českého zločinu. Teď poslouchám 7 pádů Honzy Dědka.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho šťastných kilometrů.