Letos jste se stal ICOMákem roku, těší vás toto ohodnocení vaší práce?

Upřímně? Vůbec jsem to nečekal. A hlavně jsem to ani nevěděl. Až jeden z cestujících mi říká: Hele ty soutěžíš v tom vašem magazínu Modrá vlna. A opravdu mě to překvapilo.

Víte, kdo vše pro vás hlasoval? Přišlo vám totiž přes čtyři tisíce hlasů?

Hodně hlasů bylo od kolegů, kteří mi to celou dobu říkali, že pro mě hlasují. I cestující mi říkali, že pro mě hlasovali. Vozím i děti do škol, tak ty prý ve škole posílaly hlasy. A také na mě nezapomněli klienti z Chráněného bydlení v Odlochovicích. To je moje srdcová záležitost. Všem bych jim chtěl moc poděkovat. Moc si toho vážím. Je to moje velká rodina.

Zmínil jste klienty z Odlochovic. Ty jste několik let vozil do Votic.

Ano. Teď už to není tak často, protože jak jsme spadli do Pražské integrované dopravy, tak jsou trochu odříznutí. Do Benešova je to zbytečně daleko. Navíc už na to byli zvyklí. I starší lidé do Votic jezdili k doktorovi. Teď se snažíme vyjednat, aby moje linka byla přizpůsobená ať už klientům nebo starším lidem.

Takže už se tolik nevidíte?

Ale ano. Chodí za mnou pořád. (úsměv)

Co jsem slyšela, tak si vás velice oblíbili.

Já je taky. Jsem rád, že se mnou rádi jezdili. Vozil jsem je nejen linkou, ale také na výlety. Byl jsem s nimi i v Praze v divadle.

Ne každý by dokázal takto dobře vycházet s postiženými lidmi…

Někdo na ně samozřejmě kouká divně, ale je to stejný člověk jako my. Nemohou za to, co se jim stalo. Nevidím důvod, proč bych se k nim měl chovat jinak. Navíc oni jsou hodní a srdeční. Mám je rád.

V ICOMu jste více jak deset let, proč jste si zvolil zrovna řidiče autobusu?

Já jsem autobus miloval už od dětství, hrozně rád jsem s ním jezdil.

Tuto lásku jste po někom podědil?

Ani ne. Brácha dělá na dráze. Já jsem tam byl také, pak jsem zkusil v Praze metro, ale v díře se mi nelíbilo. (smích) Pak byl autobus už jasná volba.

Co vás na práci řidiče baví?

Mimo toho řízení? Ta moje velká rodina cestujících. Mě to opravdu naplňuje. Ani si nedokážu představit, že bych šel na jinou linku než je ta moje Odlochovice – Benešov. Je to moje rodina a neměnil bych ji.

Co děláte ve volném čase?

Jezdím motokros. Pak mě baví příroda, zamiloval jsem si Šumavu. Když tam nejsem alespoň jednou za rok, tak jsem nesvůj. Jezdíme tam sedmým rokem, hlavně v létě, nejraději do okolí Kašperských hor. Pak si rád zajdu do divadla nebo na muzikál.

Jaké máte na Šumavě nejoblíbenější místo?

Mám rád celou oblast Kašperek, ale první kam míříme každý rok, když přijedeme, je hrad Kašperk. Krásná je i stezka Cestou zlatokopů.

Zmiňoval jste, že rád jezdíte na muzikál. Většina mužů na muzikály moc není a je to pro ně trest, když musí jet.

Já jsem byl jedním z nich, když měl jet poprvé. Když mi to přítelkyně oznámila, tak jsem byl jak malé dítě a nohama jsem brzdil, že nikam nejedu. Pro klid doma jsem nakonec jel a musím říct, že mě to nadchlo. Byli jsme na Třech mušketýrech v divadle Broadway.

Který muzikál se vám nejvíc líbil?

Moje srdcovka je Ples upírů. Záruka kvality na dobrý muzikál je i divadlo Karlín. Tam mají hlavně výhodu, že hraje živá hudba, což je úplně něco jiného než z playbacku.

Blíží se Vánoce, jaké jsou u vás tradiční?

Ano máme tradiční Vánoce. Akorát já kapra nejím, mám to už od malička, protože už se těším ke stromečku.

Už máte dárky?

Ano. Už zbývá jen něco málo doladit.

Takže nejste ten, který vše kupuje na poslední chvíli?

To bývávalo. (smích)

Co byste sobě a svým kolegům popřál do nového roku?

Určitě zdraví, protože je divná doba a zdraví potřebujeme a také štěstí.