Přejít k obsahu | | Přejít k vyhledávání

ICOM Transport

Dobří holubi se vracejí, tak jako autobusák Denis Caha

16 Červen 2023 | Ze společnosti Pro zaměstnance

Dnes Vám přinášíme rozhovor s řidičem autobusu Denisem Cahou, kterému jsme pomohli se získáním řidičského oprávnění skupiny D, začínal u nás na MHD v Třebíči a po letech se opět vrátil zpátky k nám, tentokrát na dálkové linky.

Jaká byla Vaše cesta do naší společnosti?

Potkal jsem kamaráda, který mi říkal, že si splnil svůj sen a že jde jezdit autobusem na městskou. Řekl jsem si, že by se mi to taky líbilo. Chyběla mi v papírech sk. D, a když jsem slyšel, že u ICOMu mi splní obojí, jak dodělat si papíry na sk. D, tak ježdění autobusem, šel jsem do toho. Přes ICOM jsem si tedy udělal papíry a začal pracovat v roce 2007 na MHD v Třebíči. V roce 2014 jsem zatoužil jezdit do světa, trvalo to 6 let, ale pak přišla pandemie a zavřely se hranice, tak jsem se rozhodl vrátit zpátky. Nejprve na brigádu - na město už jsem se vracet nechtěl, přišla mi ale nabídka jezdit linku Třebíč-Praha a já to vzal. Ohromně mi to vyhovuje, nechce se mi už lítat někde po Evropě a spávat po hotelech.

Dokonce jsem asi po roce přemluvil kamaráda, který šel jezdit se mnou ještě na MHD v Třebíči, pak jsme se přesouvali společně i na to zahraničí. Vyrůstali jsme na stejné ulici, tak jsme takoví propojení a střídáme se spolu na lince ještě dnes, protože oba opět jezdíme u ICOMu.

Jaká je Vaše aktuální linka?

Jezdím s Flixbusem Třebíč-Praha (jediné zeleně polepené Tourismo) a baví mě to. Líbí se mi, že to není pořád jedno a to samé jako na běžných meziměstských autobusech, tam už jsou většinou stálí lidé, zatímco tady jsou cestující více různorodí. To mi hodně vyhovuje, jiní kolegové jsou zase raději za stálé trasy a známé tváře. 

Po dálnici je to každý den jiné, dálnice D1 nikdy nespí. (smích) Někdy to stojí opravdu velké nervy, přes léto je to divoké – zúžení cesty, spoustu kolon a následné zpoždění. Paradoxně se mi lépe jezdí v zimě než v létě, s čímž se asi většina kolegů neztotožní.

Někdy vozíme po Praze ještě děti – na plavání, do solných jeskyní a na výlety. Líbí se mi, že pauzy můžu trávit v Praze, v klidu si uklidím autobus a pak jdu do víru města. Praha nabízí spoustu možností.

Zúčastnil jste se jarního zájezdu do Schönbrunnu, jaké jsou Vaše dojmy?

Jsem rád, že můžeme jezdit na takovéto zájezdy, jen je škoda, že to není na vícero dní. Klidně bych jezdil častěji. Parta v buse byla dobrá, moc se mi to líbilo.

Jak byste zhodnotil práci autobusáka?

Řidič autobusu má na svých bedrech velkou zodpovědnost. Mě ale ježdění baví a neumím si představit sezení v kanceláři. To bych nedal. (smích) Já se projdu po autobuse, protáhnu se, potkám přes den spoustu lidí a rozhodně nehrozí žádná nuda. Myslím, že zájemci o tuhle profesi by si to měl jít vyzkoušet a udělat si obrázek sami. Peníze tu určitě nejsou špatné, ale časově je to trochu náročnější povolání Líbí se mi, že ICOM dává šanci řidičům bez praxe a pomáhá jim i se získáním rekvalifikace, díky tomu vlastně dnes jezdím.

Máte nějaké zajímavé zkušenosti ze zahraničních cest?

Někdy bylo zábavné se dorozumívat, stalo se často, že to bylo jen rukama nohama. Vozíval jsem třeba 15 národností najednou. Rumuni moc neuměli anglicky, ale já teda taky moc ne. (smích) Překvapilo mě i kolik lidí třeba jelo s plnými kufry cenných věcí a častokrát je prostě v autobuse zapomněli. Zajímavé byly i návštěvy severských zemí, tam jsme spávali i ve staré vlakové soupravě, chtěl jsem na noc zamykat dveře a tamní tomu prostě nerozuměli a mysleli si, že jsem blázen. Tam se prostě nic nezamykalo. Bavilo mě sledovat různé zvyklosti národů.

Jak trávíte volný čas?

Většinou se snažím vymyslet nějaké aktivity pro děti - výlety apod. Momentálně dodělávám dům a vůbec nestíhám. Koupil jsem si motorku, ale je zatím zavřená v garáži a je na ní hozená plachta. Tak doufám, že se na ní taky najde čas.