U původní normy by automobilky musely zajistit pro automobily velmi přísné emisní limity, které by musely být dodržovány při všech teplotách a režimech jízdy. Elektronika vozidel by se stala klíčovým prvkem a musela by mít neustálou kontrolu nad vozem po dobu jeho životnosti. Zahrnovala by komplexnější katalyzátory, filtry a systémy pro úpravu emisí, spojené se sofistikovanější elektronikou a elektrifikací.

Zavedení těchto řešení do stávajících spalovacích motorů by bylo nejen složité, ale i nákladné, což by v konečném důsledku zvýšilo ceny automobilů o stovky tisíc korun. Znamenalo by to zvýšení cen nejen nových, ale i ojetých aut. S tím je také spojené zastarávání vozového parku u jednotlivců, kteří by si nemohli nové vozidlo dovolit a ojetá vozidla by tak byla prodávána mnohem dráž.

Přijetí této normy znamená méně změn pro automobily, na které se navíc automobilky mohou déle připravovat. Vlastní limity emisí z výfuku zůstanou i na dále na úrovni Euro 6. O prosazení se významně zasadil i český europoslanec Alexandr Vondra.