Devětatřicetiletý Jan Janošťák posílil ICOM rodinu před několika týdny. Zkušenost s dopravou má však letitou. Osm let jezdil na kamionu v ICOMu, poté u jiné společnosti. Teď se vrátil.
Vyučeného mechanizátora baví auta odmalička. Jak sám říká, vždycky chtěl jezdit velkým autem. Jan Janošťák opustil ICOM poté, co skončil na mrazáku v tuzemské dopravě. A co jej přivedlo zpět? Nepříjemný zážitek u soukromého dopravce. „Pracoval jsem u soukromníka ve Žďáře, jezdil mezinárodní dopravu, ale vůbec se mi tam nelíbilo,“ vysvětluje Jan Janošťák.
Jak to myslíte?
Nedodržovala se vůbec žádná pravidla. AETR jim byl úplně jedno. Nedodržovaly se povinné přestávky, vedení to bylo úplně jedno. Platilo jen naložit a jet. Pokuta se zaplatí, tak o nic nejde.
To je nepříjemné.
Samozřejmě, chyběly mi hodiny odpočinku. Kdyby se tedy něco stalo, tak přijdu o papíry a ještě mě zavřou. Navíc jsem byl pořád pryč. Přijel jsem v sobotu a hned v neděli jet, to nešlo.
S platem jste byl spokojený?
To je další věc. Měli jsme mnohem nižší základ, než mám v ICOMu. Zlomil jsem si nohu a za celou pracovní neschopnost jsem dostal doslova almužnu. To už byla poslední kapka. Rozhodl jsem se, že odejdu a vrátím se do ICOMu.
ICOM byl tedy jasnou volbou?
Ano. Věděl jsem, jak to tady chodí. ICOM je jistota. Znám tady kluky. Švagr tady dělá už snad 20 let. Navíc mám dvakrát vyšší základ, zvedly se i diety.
