Jak jste se ke graffiti dostal? Určitě jste musel dobře kreslit. Studoval jste nějakou uměleckou školu?
Ke grafice jsem dostal, když jsem byl teenager. Jezdil jsem na skateboardu, poslouchal jsem rap a součástí této kultury bylo i graffiti. Tenkrát jsem chtěl vše vyzkoušet. Koupil jsem si spreje a zkusil jsem dělat graffiti písmo, chytlo mě to
a začal jsem malovat. Chtěl jsem za sebou nechat nějakou stopu.

Měl jste nějaký vzor?
Graffiti jsem viděl v časopise, maloval jsem písmena a zkoušel si najít svůj vlastní styl. Tehdy se v Praze hodně malovalo.

Co Vás na malování baví?
Na malování mě nejvíc baví možnost přenést myšlenku do vizuální podoby, v minulosti mě inspirovala hudba. Od malování graffiti písma jsem postupně začal upouštět. Začal jsem vytvářet obrazy, kterém mají nějaký smysl a myšlenku. Libí se mi na tom spojení cestování a malování, není to monotónní a přináší to sebou i různá dobrodružství.

Na jaké místo, kde jste maloval, vzpomínáte nejvíce?
Každé z míst, kde jsem byl mělo něco do sebe. Nejzajímavější bylo ale Tahiti, kam jsem byl pozván na soutěž spolu s dalšími 10 účastníky z celého světa. Velká zkušenost byla také, když jsem byl poprvé pozván do Ameriky, rovnou jsem tam na rok zůstal. Jako jediný z Čechů jsem v New Yorku na Graffiti Hall of Fame. Měl jsem možnost zažít a poznat tamní kulturu, která je s graffiti úzce spojená.

Jaká byla Vaše dosud nejsložitější malba?
Teď aktuálně mám rozpracovanou malbu, na které pracuji od minulého roku. Je to malba na zakázku na zeď skladové haly v Chebu. Není to úplně klasická zeď, a tak se používají i trochu jiné techniky. Tady koordinuji i tým lidí, protože sám bych tak rozsáhlou malbu nezvládl. Po dokončení to bude největší malba tohoto typu ve střední Evropě bude mít plochu 6000 m³ pomalované plochy.

Jak jste se dostal ke spolupráci s ICOMem?
Toto vzniklo vlastně náhodou. Pro jeden můj námět na malbu jsem hledal dlouho plochu. Paní Kratochvílová mě sleduje na sociálních sítích a rozhodla se, že mi nabídne zeď pro malbu na autobusovém nádraží v Jihlavě. Mě se to místo líbilo. Téma bylo aktivistické a paní Kratochvílová toto podporuje, takže v tomto ohledu jsme si sedli a já jsem rád, že jsem tuto malbu mohl vytvořit.

Jak dlouho Vám tato malba trvala?
Malba mi trvala dva dny.

Když Vás někdo pro malbu osloví, nechá Vám volnou ruku nebo máte při malbě přesně daná zadání?
Pokud někdo přijde s přesným zadáním, tak takové zakázky odmítám. Pro mě je nejlepší volné zadání, anebo tematický rámec. Např. loga nebo podobné věci nedělám.

Děláte před samotnou malbou nějaké skici?  
Jen tak bez návrhu to úplně nejde. Někdy je to časově velmi náročné. Připravím jeden návrh, který pošlu zadavateli ke schválení a pak spolu o malbě dál komunikujeme.

Ve vašich malbách se hodně vyjadřujete ke společenským tématům, některá jsou i velmi těžká. Nemáte pak potřebu si třeba trochu odlehčit něčím jiným, třeba klasickým graffiti písmem?
Já si oddychnu u malby pro klienty. Těžká témata to jsou, ale nijak to na mě nepadá. Právě naopak mám potřebu se k nim vyjadřovat.

Jak je těžké získat plochu pro malbu?
Sehnat plochu pro malby je těžké. Pokud o ploše vím, dokážu vymyslet malbu, aby tam pěkně seděla. Např. v Jihlavě mi vyhovovalo, že jsem potřeboval zeď spíš delší než vyšší. Těžké je získat třeba veřejné plochy, které patří městským úřadům. Občas přijde nabídka na zkrášlení podchodu. Nejlepší spolupráce je ale se soukromníky, kteří se nebojí jít do zveřejňování různých společenských témat. Velký prostor je také v rámci festivalů, kde si umělce zvou, aby ukázali, co umí.

V Jihlavě mám ještě jednu malbu, která vznikala před 4 roky pro Evropský program. Bylo to v době kdy se řešila inkluze dětí ve školách. Malbu je možné vidět na betonové kostce pod Brněnským mostem. Tato malba měla velký úspěch i mezinárodní ohlasy. Je zde použitý 3D efekt a iluze prostoru, což hodně ve své tvorbě používám.

foto zdroj: ICOM transport, Barbara Picci