Pan Jaroslav Dvořák ze střediska v Pelhřimově patří mezi šoférské stálice společnosti. Kdy s řízením začínal a jak se za jeho působení změnila technika? To i mnohem více se dozvíte z našeho dalšího rozhovoru na Modré vlně.
Jak jste se dostal k práci v ICOMu?
Moje kariéra začala tak, že jsem se vyučil pro ČSAD Pacov mechanikem. Na dílně jsem byl asi tři měsíce a následně začal jezdit. Pamatuji si to přesně, od 1. dubna 1986 sedím za volantem, takže letos už jezdím 39 let. Můj otec byl navíc také řidičem autobusu.
Máte nějaký oblíbený autobus?
Pro mě jsou srdcovou záležitostí staré autobusy. Takový můj top je Škoda 706 RTO. Osobně jsem začal jezdit s Karosy 735/736, to byly takové ty klasické po revoluci. Na těch jsem začínal už jako profesionální řidič.
Jste členem nějakého klubu veteránů?
Ano, ano, jsem dlouholetý člen, už od roku 2009. Do klubu jsem se dostal přes svého kamaráda. Sice žádného veterána nevlastním, ale pomalu se k tomu blížím…
Co pro Vás členství znamená?
Je to pro mě částečně životní naplnění odkazu mého táty. Ten s těmi autobusy jezdil léta letoucí. Mě se autobusy odmalinka líbily. Všechno do sebe tak nějak zapadá.
A autobusy současnosti?
Dnes jsou taky pěkný, moderní, plná výbava, ale na druhou stranu to není ta poctivá neelektrizovaná šoféřina.
Jaké největší změny jste za celou dobu nejvíce zaznamenal?
Co se týče techniky, tak všechno pokročilo strašně dopředu, to se nedá vůbec srovnávat. Technika je nyní mnohem snáz ovladatelná, je to pro řidiče větší komfort. Také pro cestující, mají pohodlné sedačky, mohou platit platebními kartami. Doba jde stále vpřed.
Jaké rady byste dal jako zkušený mladým řidičům?
Asi by to nebylo jen pro ty začínající. Ale celkově, když to porovnávám, je rok od roku náročnější provoz na silnicích. Řidiči by se k sobě celkově měli chovat slušně. Zároveň je třeba mít k našemu povolání respekt a mít na paměti, že máme za sebou 45 lidí. Ti, když nastoupí do autobusu, tak máte na starosti jejich zdraví, je to velká zodpovědnost. Já se tím řídím celou dobu.
Jak trávíte volný čas?
Pro mě je na prvním místě rodině, pak práce. A tu práci bych nemohl vykonávat, kdybych neměl tak tolerantní rodinu, protože práce řidiče jak autobus, tak kamionu, je časově strašně náročná. Takže veškerý volný čas trávím s rodinou.
