Co Vás přivedlo k autobusové dopravě?

Máme to v rodině, v ČSAD Slaný dělal i můj táta. Já jsem se tady vyučil, pak jsem šel na vojnu, a když jsem přišel z vojny v roce 1995, tak jsem se vrátil. Prvních pět let jsem pracoval na dílně, ale potom, co se ČSAD Slaný stalo součástí ICOMu, jsem dostal nabídku, že bych si mohl udělat papíry na autobus. Tak jsem od té doby začal i jezdit. Práce řidiče mě baví a za ta léta, co jezdím, jsem si na ni skvěle zvyknul a jen tak nic mě nerozhodí.  

Kdybyste měl porovnat dobu před 25 lety a dnes, co se podle Vás v autobusové dopravě nejvíce změnilo?

Určitě se hodně změnil provoz na silnici, v dnešní době je daleko hustější. Dřív to bylo klidnější a přijde mi, že i lidi byli slušnější. Každý pospíchá, je nervózní, všechno je honem, honem a doba je taková uspěchanější. No a co se týká autobusů, tak rozdíl je také určitě znát, ale k lepšímu. Autobusy jsou mnohem méně poruchové. Já jsem se učil na Karosách a ty se sypaly každou chvíli. Nové autobusy mají klimatizaci, lepší brzdy a zkrátka se lépe řídí a jízda je s nimi pohodlnější.

Prozradíte nám, jakým způsobem trávíte čas ve chvílích svého volna?

Bydlím na vesnici, takže většinou pobíhám kolem baráku a zahrady. Dříve jsem také sportoval, dokud mi to ještě dovolila váha a věk (smích). Hrál jsem fotbal u nás na vesnici, I. B třídu za TJ Sokol Vraný. Dnes se sice fotbalu už aktivně nevěnuju, ale každý rok si jezdíme zahrát na tradiční fotbalový turnaj ICOM transport v Polné a s kolegy z ČSAD Slaný si rád zahraju i nohejbal jako například v minulém roce na našem přátelském turnaji ve Zlonicích.

Je tomu už několik týdnů, co byla zavedena kvůli šíření koronaviru nová opatření, která výrazně změnila fungování dopravy u nás. Jak jste si na novou situaci za tu dobu zvyknul?

Je znát, že lidi nejezdí skoro vůbec autobusem. Jezdím na trasách, které vedou hlavně přes vesnice, a tady je většina spojů víceméně prázdná, člověk si připadá skoro jako o prázdninách. Jelikož to zatím netrvá příliš dlouho, tak je to vlastně docela příjemná změna. Člověk si odpočine, v klidu si odjede svoje a nemusí ani tolik uklízet nepořádek v autobuse (smích). Pár spojů nám sice vypadlo, ale jsou to asi tak dva za den.

Co uděláte jako první, až skončí všechna omezení a vše se vrátí do normálu?

První věc? Asi to, co půlka republiky, půjdu na pivo (smích). Nebo si něco ugrilujeme se sousedy, prostě půjdu konečně mezi lidi.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí a najetých kilometrů do dalších let.