Chtěl jste být vždycky řidičem autobusu?
Povolání řidiče autobusu mě drží už od školky, opravdu od dětství. To byl můj sen, ačkoli se mi chvíli na začátku z rodinných důvodů nedařilo. Ale jsem rád, že jsem se k tomu potom dostal a neměnil bych.

Jakými autobusy jste se v průběhu své kariéry projel?
Když jsem nastoupil, tak jsem jezdil ještě ve staré karose sedmičkové řady, Karosa C 734. Postupně přes Mercedes-Benz Conecto a Intouro jsem se dostal až teď k Setře.

Vy se v těch autobusech nějak vyznáte...
Ano, já mám doma dva autobusy.

Nepovídejte! A jsou pojízdné?
Jeden je pojízdný, ale spíše jen na muzejní účely. Takže ho vytáhnu jen párkrát do roka, když je sezóna a udělá se výlet nebo se jede na sraz. Udržuji ho v kondici. Ten druhý je také pojízdný, ale bez dokladů, takže ho mám jenom přistavený v garáži.

Říkal jste na muzejní účely, to máte doma autobusového veterána?
Veteránský atest to má, ale není to vyloženě veterán. Je to Karosa z roku 1983, ale už to za chvíli asi pořádný veterán bude, tyhle hranaté autobusy za chvilku budou asi všechny. Tato značka ale už samozřejmě nikde nejezdí, žádný dopravce ji nepoužívá.

Takže se v autobuse rád vrtáte, opravujete je?
To bohužel úplně tak ne. Ale mám okolo sebe kamarády nebo kolegy, nadšence do dopravy, kteří mi s nimi pomáhají.

A teď zpět z historie do současnosti, jak se v práci připravujete na zimu?
U nás to zatím nevypadá tak hrozně, i když ve zprávách vidím, že v někde už sněžilo. A příprava je klasická, jako to standardně bývá, vozidlo, pneumatiky, vše mám v pořádku. Až to přijde, tak se uvidí podle situace a hlavně podle toho, jak to budou zvládat silničáři. Teď aby se ještě chvíli dařilo i počasí.