Jak jste se k práci u nás dostal?

Jezdil jsem 15 let v zahraničí – vozil jsem čínské skupiny po Evropě, ale v době pandemie to skončilo. Hledal jsem si něco poblíž mého bydliště, něco vhodnějšího pro důchodce. Předtím jsem byl skoro 20 let v ČSAD Slaný, tak jsem se vrátil na místa, která jsem znal. Snažím se vždy být ke svému zaměstnavateli loajální.

Chtěl jste vždycky být řidičem autobusu?

Vždycky mě to táhlo do dopravní sféry, od páté třídy jsem chtěl být vojenským pilotem, vzhledem k mému jménu by se to docela hodilo (Flieger = letec). Táta byl u armády a strejda byl velitelem v letecké škole, tak jsem chtěl jít stejným směrem. Pak jsem ale dostal žloutenku a na pilota byl vyžadován perfektní zdravotní stav. Tak jsem zatoužil jezdit zájezdy, což se mi po 5 letech v ČSAD Slaný splnilo, pak jsem jezdil jinde a nyní jsem se zase vrátil do ČSAD Slaný. Dneska mám na kontě přes 3 miliony km.

Jaká země se Vám nejvíc líbila?

Nejmilejší zemí pro mě bylo Švýcarsko pro jeho přírodu, čistotu a bezpečnost. V Evropě není země, která by se mu vyrovnala. U nás je taky krásně, ale Švýcarsko je úplně jiný svět. Taky se mi líbilo v Holandsku, jsou tam milí lidé, všude rovina, pole tulipánů, větrné mlýny, farmy, výborné sýry a spoustu vesnických skanzenů.

Nejhorší byla vždy cesta přes Paříž – kdo ji nezná, je tam ztracený, šílený provoz – koloběžky, cyklisti, motorkáři z obou stran, zezadu, zepředu. S autobusem tam je třeba mít oči i vzadu. Brusel nemám rád – za mě je to nejošklivější a nejšpinavější město v celé Evropě.

Nedávno Vám přišla pochvala, která byla zveřejněna i na FB, a nutno říci, že byla velice populární.

Musím se přiznat, že i mě docela zaskočilo těch 400 like, které jsem dostal k pochvale. Za ty roky, co žiju ve Slaném, tak mě zná spousta lidí nejen jako fotografa, ale i ze zájezdů.

Co byste doporučil ostatním řidičům, aby na ně také chodily pochvaly?

Řidiče můžeme rozdělit na řidiče, kteří to dělají z nutnosti a pro peníze a na řidiče, kteří to dělají s láskou. Pokud tu svou profesi vykonávají s láskou, budou mít vždy lepší přístup k cestujícím než ti druzí. Oni jsou tu pro lidi, ne lidi pro ně. To si spousta řidičů neuvědomuje. Moje krédo je „Chovej se k lidem tak, jak by sis přál, aby se oni chovali k tobě.“ To je základ všeho, nepříjemné nálady nebo vrčení na cestující do autobusu nepatří. Úsměv a pozdrav nic nestojí a lidi vás hned vnímají jinak.

Jak jste u nás spokojený?

Jsem tu rád, z bytu do garáží to mám 7 minut pěšky. Dneska už mám svoji pravidelnou linku Slaný-Praha a jsem naprosto spokojený. Jsem moc rád i za naše dispečery: pana Mostka a paní Kalousovou. To jsou lidi na správném místě a hodně na nich záleží, mají lidský přístup a že vše šlape jak má je hlavně jejich zásluha.

Jaké jsou Vaše koníčky?

Cestování jde ruku v ruce s fotografováním, které je mou velkou zálibou. Chci lidem ukázat, že můžou zastavit a vychutnat si pohled třeba na rozkvetlou třešeň než se honit za vzdušnými zámky. Fotím makrofotografie, přírodu, sport, portréty, vlastně skoro všechny žánry. Letos jsem si pořídil nové vybavení. Rád říkám, že to už není koníček, ale kůň. (smích) Když to na mě přijde a políbí mě múza, tak někdy píšu poezii a lyriku. Ženy jsou věčné téma a vyplatí se pro ně psát básně.

Jakou složku práce považujete za nejdůležitější?

To lze těžko určit. Důležité jsou všechny vlastnosti, které by měl zvládat každý řidič: přesnost, vstřícnost, bezpečnost a důslednost. Řidič musí dbát na dodržování časové linky, chovat se k cestujícím vstřícně, jezdit bezpečně nejen kvůli cestujícím, ale i kvůli sobě a v neposlední řadě být důsledný k porušování pravidel – např. nekompromisně a slušně vyřešit problém s cestujícím. Jsem pro cestující i taková vrba, často si mi postesknou nad životem, mě to ale nevadí, mám lidi rád.

Máte nějakou zábavnou historku?

Těch je. (smích). Zrovna předevčírem jeden pán zapomněl v autobuse tašku s plynovou pistolí, nakonec nám do garáží dorazila i policie. Jindy jsem zase vozil jednu opilou slečnu asi 3 hodiny sem a tam, než jsem jí probudil. Nebo na MDŽ, jel jsem ráno do Prahy s plným autobusem, než jsem dojel do Prahy, tak jsem pro dámy složil básničku k MDŽ a před otevřením dveří jsem jí cestujícím zarecitoval. Lidem to zvedlo náladu a chodili mi děkovat. 😊

Jak jednáte s cestujícími?

Jsem rád, když lidem vykouzlím úsměv na rtech. Sem tam pochválím cestujícím šaty, účes atp. Účelem není lidi naštvat, ale aby byli spokojení. Za své peníze kupuji každý týden pytlík bonbonů a když dítě hezky pozdraví, tak ho podaruji bonbonem. Na druhou stranu, ze zásady nevozím opilé cestující, sám jsem už 40 let abstinent. Nesnáším, když cítím alkohol. Opilého člověka vždy vyloučím z přepravy.

Co děláte s protivnými cestujícími a jak na ně reagujete?

Určitě neplatí na hrubý pytel hrubá záplata, ale nepříjemné situace se snažím obrátit v žert. Nikdy by se neměla situace nechat vygradovat. Snažím se vždy situaci uklidnit a popřát všem hezký den. Vždycky záleží na tom, jak se k těm lidem chováte vy. Pokud jste nervní, tak se vás ty lidi nezastanou. Pokud se k nim chováte slušně, tak sami člověka, co obtěžuje, ostatní cestující okřiknou. Například si vybavuji situaci, kdy měl pán psa bez vodítka a bez košíku. Říkám mu: „Pane, vy tady s námi nepojedete – Váš pes nemá vodítko a košík. Musím Vás vyloučit z přepravy.“ Nato začal být pán vulgární, ale dva cestující se zvedli a zastali se mě: „Ty jsi neslyšel, co říkal pan řidič, koukej vypadnout.“ Opravdu záleží, jak se k těm lidem chováte.

Co byste doporučil někomu, kdo by rád začal s profesí řidiče autobusu, ale má strach z velké zodpovědnosti za cestující?

Je potřeba vyřešit si prvotní strach z té velké odpovědnosti. Dát tomu člověku ze začátku hned trochu té sebedůvěry, přesvědčit ho, že to není tak hrozně. Líbí se mi ty Dny s ICOMem, že si to lidé mohou vyzkoušet a být klidnější. Nebo to zkusit po staru – nejdříve na náklaďák a pak autobus, to se člověk otrká. Já to tak měl, šel jsem z náklaďáku na autobus a ze začátku mě trochu děsila ta délka.

Jste spoluzakladatel FB stránky Long distance couch, povězte nám o tom více…
Dáváme tam rady všem začínajícím řidičům v zájezdové dopravě – co je potřeba za papíry, kde jsou vhodná parkoviště atp. Občas mi ještě volají řidiči ze zahraničí ohledně otázek. Řidiči by si měli pomáhat. Pamatuji si, když jsem byl mladé ucho, že nám starší a vyškolení kolegové nechtěli radit, to je za mě velmi neprofesionální. Pokud mám ty znalosti, tak je rád předám dál. Vždy poradím a nikoho neodmítám.