Přejít k obsahu | | Přejít k vyhledávání

ICOM Transport

„Každý mě bere jako autobusáka,“ říká řidič linkového autobusu Jan Touš

26 Červenec 2016 | Ze společnosti

V následujících řádcích si přečtete rozhovor s řidičem linkového autobusu, Janem Toušem, který patří mezi nejmladší řidiče v Jihlavě, a možná, že i v Humpolci a v Pelhřimově.

Na jaké lince jezdíte? Jak dlouho?
Tyto dvě otázku shrnu do jedné odpovědi. U firmy ICOM transport jezdím téměř 4 roky. Jako nový řidič jsem sloužil jako tzv. „střídač“. To znamená, že jezdíte to, co je zrovna potřeba. Když má třeba nějaký kolega dovolenou, nebo je na nemocenské a podobné důvody. Pak je potřeba takový člověk, který linku odjede jako náhrada. Střídání se mi docela líbí, nemám rád stereotyp. Takže ty necelé 4 roky střídám linky jako ponožky. Některou jedu jeden den, jinou zase třeba dva týdny či měsíce. Ve výsledku mohu říct, že jsem projel 99% linek, které jihlavský ICOM jezdí. Podíval jsem se do Prahy, Brna, Olomouce, Znojma, Jindřichova Hradce a do všech měst a vesniček na Vysočině. Někdy jedu na školní výlety a exkurze, nebo jsem dělal třetího řidiče na zájezdy do zahraničí.

Co na to vaše rodina?
Zatím jsem svobodný, mám přítelkyni. Ale oba máme rodiny velké a každý mě bere jako „autobusáka“. :-) Moje rodina ví, že mě toto řemeslo drží od malička. Takže to moc velké překvapení nebylo. Avšak pro mladého člověka je to zaměstnání časově náročné.

Takže jste chtěl být vždy řidičem autobusu, ale jaká je vaše původní profese? Jaké máte vzdělání?
Jak jsem uvedl, už jako malý kluk jsem při cestách k babičkám, kdy jsem jezdil městskou dopravou a linkovým autobusem, obdivoval ty pány, co jedou s takovým velkým vozidlem po úzkých a klikatých silničkách a povídají si s lidmi. S některými jsem si později i povídal pří cestě do školy. Takže když jsem se po základní škole rozhodoval, zvolil jsem průmyslovou školu v Pelhřimově se zaměřením na silniční dopravu. Úspěšně jsem odmaturoval a pak jsem se hned živil jako řidič. Sice bych mohl dělat se svým vzděláním třeba i dispečera nebo technika na STK, ale zatím mě to neláká. Svoje řidičské začátky jsem si odkroutil na dodávce, chvíli na náklaďáku, a jakmile mi bylo 21 let, šel jsem si dělat řidičák na autobus. Poté jsem jezdil nějaký čas u soukromého dopravce v Praze. Tam jsem jezdil jak na městské dopravě, tak linku do jižních Čech (Č. Krumlov, Kaplice). Nakonec i poslední druh autobusové dopravy jsem si také zkusil. Přišlo to náhodou. Zase jsem někoho nahrazoval a byla potřeba odjet okruh se zahraničními turisty do Rakouska, Slovenska a Maďarska. Byla to výzva a jí zvládnul, takže jsem se pak ještě párkrát do zahraničí podíval. Pak se mi však zastesklo po domově a vrátil jsem se na Vysočinu.

V současné době jezdíte na autobusu typu INTOURO.  Jaké jste měl typy v předchozích letech? Můžete je porovnat?
Jezdil  jsem s různými typy autobusů od Karosou, k novému Mercedesu Citaro. Jezdil jsem i se Setrou.
Teď se vozím s autobusem typu INTOURO a jsem maximálně spokojený. Mám verzi EEV, je výkonnější než EURO5 a svižnější než EURO6. Je to asi ze všech typů ta nejpovedenější verze. Předchozí typ O345 Conecto měl silnější motor, lehčí řízení, avšak podvozek moc „neseděl“ na silnici. Takže to byla taková kolíbka. Brzdy měly ještě zastaralé řešení, byly bubnové, moc nebrzdily. Teď máme kotoučové a je to jako nebe a dudy. Na linkovou dopravu je INTOURO podle mě to nejlepší. Uvítal bych například retardér, třeba se ho někdy dočkáme.

Jak využíváte nutné přestávky na lince apod.? Využíváte některé nocovny? A kde a kdy?
Přestávky samozřejmě člověk za volantem nejčastěji využívá maximálním odpočinkovým klidem. Jak fyzickým, tak psychickým. Jako řidič autobusu sice moc manuálně nepracujete, ale to „sezení“ za volantem vás kolikrát unaví více než házení lopatou. Každou vteřinu musíte být ve střehu. Máte obrovskou zodpovědnost jak za autobus, tak za lidské životy. Sice si to nesmíte tolik připouštět, ale žádná chybička se nesmí stát. Protože je velmi důležité si uvědomit, že nejedete sám a že nevezete jen nějaké zboží. Takže je potřeba o pauze si v klidu vypít kávu, popovídat si s kolegy, najíst se a pak si sednout za volant a být zase ten zodpovědný.
Co se fyzického odpočinku týká, je potřeba také. Každý z nás brzo ráno vstává. Když na vás cestující čekají ráno a jedou do práce, mohou se ještě po cestě prospat, nebo být myšlenkami jinde, ale vy jste ten, co se musí plně věnovat práci od časného rána celý den. Řidič autobusu si bohužel nemůže vybírat. Když prší, musí jet; když je náledí, snaží se také vyjet a bezpečně všechny dovést do cíle. A po práci je potřeba být s rodinou, odreagovat se, vyspat se. Když jsem střídal některé linky, kde se nocuje, samozřejmě jsem nějakou nocovnu využil. Je to už u některých déle jak rok. Minulý rok firma některé z nich opravila, avšak některé ještě investice potřebují. Vím, že vše nejde najednou, ale určitě si zasloužíme důstojná místa pro odpočinek a přenocování. Některé nocovny jsou horší, mně se líbí nyní nejvíce ta v Telči. Nenocoval jsem tam sice, ale navštívil jsem ji při dlouhé pauze přes den. Mohl jsem si tam udělat čaj, ohřát jídlo, posadit se na gauč a podívat na televizi. Taková když bude každá, bude to super. Nejhorší nocování bylo v Čechticích, kde bohužel byla absence sprchy. I když se umyjete odpoledne doma, furt to asi není ono, odjet spoj a jít spát bez sprchy.

Jak si myslíte, že vás hodnotí pasažéři? Máte nějaké stálé? Jak dobře se s nimi znáte?
Jak mě hodnotí pasažéři, není tak jednoduché říct. Samozřejmě jsme jen lidé, já nejsem ten dokonalý, nejsou to mnohdy ani oni. Určitě se najdou lidé, kteří jsou se mnou spokojení, určitě se najdou i kritici. Jak se říká, práce s lidmi je nevděčná. Ale to zná každý, kdo s nimi dělá. Já jen mohu říct to, že když je se mnou jednáno ve vší slušnosti, já to rád umím oplatit. Nevyhledávám spory, rád se snažím vyhovět a vyjít všem vstříc. Někteří lidé to neocení, někteří přijdou už se špatnou náladou buď z domu, nebo ze zaměstnání a bohužel Vy to odnesete. Musíte jednat s každým jinak. Musíte respektovat starší lidi, musíte pochopit malé děti. Myslím si, že jsem přátelský. Rád s lidmi komunikuji, rád je vyslechnu a rád jim vyhovím, proto mě také ta práce baví. Nejvíce však potěší, když vás někdo pochválí. Když střídám linky, je vidět, jaký je kde vztah s řidičem. Když projdete vůz, je všude čisto, žádný nepořádek, lidé vás hezky zdraví; je vidět, že na lince je dobrý řidič. Většinou jezdí stálí pasažéři, takže s nimi prohodíte vždycky i pár slov.

Jak hodnotíte náš servis a myčku včetně obsluhy a vyhovují všem Vašim požadavkům?
Náš servis mi vždy vyhověl. Myslím, že je na dobré úrovni. Asi ho dělá dobrým nejen, že je autorizovaný, ale že už mají praxi s našimi vozy. Někdy se samozřejmě najde zádrhel, ale nikdo není neomylný. Navíc dnes jsou vozy plné elektroniky, údržba není jako dřív, kdy stačilo kladívko a šroubovák. Myčka je také na dobré úrovni, nemusíme umývat na dvoře košťaty a oplachovat kýblem.

Podělte se s námi o nějakou historku, kterou jste na lince zažil nebo situaci, kterou jste musel řešit?
Každý den je pro mě jedna velká historka. Každý den se stane něco, o čem by se dalo vyprávět. Za ty čtyři roky jsem toho zažil opravdu moc, nedá se asi vybrat jedna nejlepší. Jeden den řešíte nepříjemnost, druhý se zase smějete. Ale já se spíš směju, raději vše vyřeším s chladnou hlavou. Jednou si malé děti nevezmou peníze na autobus, tak je vezmete, aby mohly jít do školy, druhý den je máma pošle s čokoládou pro vás a dostatkem peněz. Další den zase přehlédnete nástupiště, odkud máte jet, a lidé mají strach, že tam nezastavíte – a vy je pak uklidňujete, že jedete poprvé, ať se nezlobí – a oni vám pak se smíchem poradí, jak bez problému dojet, protože vy jste tam poprvé a oni řadu let.

Pomohla vám firma ICOM v řešení nějakého problému? Nebo jinak máte vůbec nějaké problémy, které potřebujete řešit?
Každý má samozřejmě své problémy, avšak já jsem zatím nic závažného nepotřeboval řešit.
Takže se dá říci, že jsem zatím docela šťastný člověk.

Využíváte chytrý telefon? Nebo i jiné benefity poskytované firmou?
Chytrý telefon využívám. Je to určitě dobrá věc pro řidiče. V dnešní době jsou takovéhle technologie na denním pořádku. Je dobré, že v chytrém telefonu si můžete například zjistit cestu, dopravní situaci nebo zavolat dispečerovi. Jako další z benefitů využívám Pojistku odpovědnosti z výkonu povolání, to je také dobrá věc, protože vždy se něco může stát a je dobré tu pojistku mít. Je hezké, že nám ji zaměstnavatel hradí. Jinak zatím žádné další benefity nevyužívám.

Co říkáte na soutěž řidičů?
V současné době, kdy jsme asi v polovině soutěže, jste  na 10.
12. místě, což je pozoruhodné, protože v naší společnosti je zaměstnáno 930 řidičů a Vy jste v TOP řadě.
Je to náročné? Co pro to musíte dělat?

Bohužel se asi na první místo nedostanu, na dovolenou se tedy nepojede. :-) Škoda, docela jsem se snažil a určitě jsem vychytal i některé rezervy. Hodně jsem musel zabrat ve spotřebě paliva mezi zadanými měsíci. Náročné to je, protože když každý den jedu jinou linku, kterou třeba moc neznám, každý den jedu jiným tempem, a tak je opravdu těžké si tu dobrou spotřebu udržet oproti těm řidičům, co jezdí stálé linky a vědí, kde je co čeká a kde mají zastavit, kde jet rychleji, kde pomaleji.
Ale soutěž je daná, má své parametry a s tím nic nenadělám. Přesto jsem za volantem opravdu velmi rád a jsem rád, že můj autobus šlape vždycky jako hodinky.

Takže já Vám děkuji za rozhovor a přeju hodně šťastných kilometrů a přívětivých cestujících.

AV