1. Června tomu bylo 15 let, co jste nastoupil do společnosti ČSAD Benešov. Co vás přivedlo k autobusové dopravě a jaké byly Vaše začátky?

Práce řidiče autobusu byla můj velký sen již od dětství a snil jsem o ní v podstatě již od školních let, možná dokonce od mateřské školky. Když jsme nedávno měli třídní sraz se základní školou, tak spolužáci vzpomínali, že jsem je ve školních lavicích posazoval za sebe a předstíral jsem, že jsem řidič. Můj otec byl navíc také řidič autobusu v ČSAD Benešov, takže to mám asi už v krvi.

Hned po škole jste tedy začal řídit autobus?

To ještě ne. Z rodinných důvodů jsem se vyučil na kuchaře a číšníka. Nejsem tak vyučen v oboru jako například někteří řidiči, kteří jsou vyučenými automechaniky. Ale ta touha jít za snem byla tak veliká, že jsem si ve 25 letech stejně udělal řidičák na autobus a nastoupil jsem do ČSAD Benešov, kde jsem doteď. I před tím jsem si ale vyzkoušel práci řidiče, jezdil jsem například krátce s dodávkou. Ale zkrátka autobus je autobus, je to prostě moje srdcovka.

15 let je dlouhá doba. Vnímáte, jak se za tu dobu proměnila doprava a práce řidiče?

Myslím, že doprava, a to nemyslím jenom autobusovou dopravu, ale dopravu všeobecně, se proměnila bohužel k horšímu. Provoz je daleko hustější a lidé na silnicích méně ohleduplní. No a co se týče práce řidiče autobusu, tak i v tomto ohledu došlo pochopitelně k mnoha změnám. Před 15 lety zde organizoval dopravu Středočeský kraj, dnes ale fungujeme již tři roky v rámci Pražské integrované dopravy a ty podmínky jsou úplně jiné. Pro nás řidiče je to trochu složitější, protože ten systém je úplně jiný, zejména co se týká odbavování cestujících. Dříve stačilo zadat zastávku, na kterou cestují jel, a hned člověk věděl cenu. V současnosti musíme ceny vytvářet sami a vypočítat je podle časů, přestupních pásem apod. Cestující mají navíc celou řadu různých kupónů, lítaček a mobilních aplikací, což je mnohem těžší na odbavování, a práce se tím dost ztížila.

Na jakých linkách se s Vámi mohou cestující svézt a kterou z nich máte nejradši?

Jezdím z Benešova do Jílové a také z Benešova do Neveklova. Raději mám asi trasu do Neveklova. Zajíždím zde do malých vsí a lidé jsou zde mnohem vřelejší a srdečnější. Někdy se mi totiž stává, že lidé v autobuse ani nepozdraví. Trochu to souvisí také se změnou způsobu odbavování, který je méně osobní. To mě trochu mrzí.

Kam jste se s autobusem nejdál podíval?

Nejdál jsem se dostal asi na Šumavu nebo do Krkonoš v rámci různých školních zájezdů apod. Nikdy jsem nejel s autobusem do zahraničí a je zajímavé, že touhu jet do zahraničí nemám ani v soukromém životě. Rád jezdím po Čechách a nejraději právě do Krkonoš. Je to moje srdcovka a Krkonoše miluji. Nejradši bych byl, kdyby jezdila nějaká linka až do Krkonoš (smích). Mám hodně rád pěší turistiku, a tak když je možnost tak neváhám a jedu do Krkonoš třeba jen na jediný den. No a když mám dovolenou, tak je to naprostá samozřejmost jet právě sem. Nejezdím sem teda v zimě, protože ani nelyžuji, ale jinak do Krkonoš kdykoliv. Kdybych měl možnost, tak se tam odstěhuji (smích).

Máte i nějaké další koníčky?

Moje druhá záliba se týká autobusů. Jelikož mám autobusy hodně rád, tak mám doma nejenom hodně modelů autobusů, ale také dva skutečné autobusy. Jednak mám městskou Karosu 931, která je nepojízdná, a pak mám zájezdovou Karosu 735, se kterou se dá jezdit. Jezdím s ní hlavně na srazy veteránů například do Lešan na srazy Klubu českých historických autobusů nebo občas seberu pár přátel a jejich rodinky a vydáváme na výlety. V září jsme naposledy byli v Prachovských skalách.

Panu Brzybohatému děkujeme za rozhovor a přejeme mu hodně štěstí do dalších let u ČSAD Benešov.