To musela být velká zkušenost.
Taky že byla. Na vojně jsem byl 27 měsíců. Po vojně jsem v roce 1962 přišel do ČSAD Poděbrady, pak jsem přišel do Pelhřimova a od té doby jsem jezdil v ČSAD 25 let na náklaďáku. Jezdili jsme pro cukrovary, vozili jsme uhlí. Najel jsem skoro 2 miliony kilometrů. Bylo to dobrý, ale hodně těžká práce. A v zahraničí, to nebylo jako dnes, kdy jsou auta plně vytížená, jedou s nákladem do Německa a hned odtud vezou další náklad. Člověk byl týden na cestách a pak týden spravoval.

Věřím, že se to nedá porovnávat. Jak to ale bylo s platem?
Jezdil jsem po celé republice a plat jsem měl 1800 -2000 Kč, což bylo na tu dobu moc pěkné. Ale je pravda, že to taky bylo to od nevidím do nevidím. Třeba když jsme jezdili do lomu v Horní Cerekvi, tak jsme jezdili od 6 do 22 hodin.

To si vás tedy doma moc neužili.
Za tmy jsem odjížděl, za tmy jsem přijížděl. Manželka byla trpělivá. Však mi taky říkala, že kdyby byla jiná, byl bych už třikrát rozvedený. (smích)

A kdy jste se vlastně dostal k autobusu?
Autobusem jsem začal jezdit v roce 1987. Nejdříve jsem jezdil všechno, ale pak jsem dostal stálou linku. To bylo výborný. No a teď už zase jezdím všechno. (smích)

A jaké to vlastně je? Strávit celý život za volantem?
Řídím rád. Řízení mi nedělá potíže, ale radost. A když je nějaký problém na silnici? Důležité je zachovat klid, vždyť o nic nejde. Žena mi říká, do konce roku a dost. Ale ví, že to stejně nevydržím, a když zavolají, tak jedu. To víte, já to teď zachraňuju tam, kde hoří.

A co vy, ostřílený šofér, říkáte na ženy za volantem?
Kam se na ně hrabeme! Ženský řídí dobře. Musí se to naučit, to je jasné, ale řídit autobus není nic těžkého. A dneska už i ty kamiony. Dřív jsme se opravdu nadřeli, ale teď se i plachta roluje sama. Technika je hodně vepředu, takže dneska můžou ženy řídit i kamion. Řidičů je málo, takže já jsem pro, ať ženy klidně řídí. Holt je jiná doba.

Jak to myslíte?
Podívejte, dřív chlap skončil vojnu a byl hotový řidič. Dneska? Vojenská služba chybí, tudíž chybí i řidiči. A celkově se změnil i přístup k řízení. My měli autobus za odměnu. To bylo něco řídit autobus! Dneska ho dostane mladý kluk a ještě se mu vymýšlí trasa, aby jezdil v blízkosti bydliště. Ale co, když je šikovný, proč ne.

A co je podle vás na práci řidiče nejtěžší? Vyjít s cestujícími?
Vůbec ne. Když vycházíte s lidmi slušně, tak jednají slušně s vámi. No a když dáte najevo, že jste blbec, tak to schytáte. (úsměv)