Jak dlouho jezdíte s kamionem?

Za volantem pracuji už 41 let, i na vojně jsem jezdil u bojováků. Dříve jsem jezdil dálkové trasy v rozsahu 3000 km. Bylo potřeba vydělat peníze, abych zajistil svoji rodinu. V ICOMU pracuji 5 let, jezdím s kamionem na trase Žatec – Louny – Most, který zajišťuje přepravu potravin pro Kaufland. Oproti dálkovým úsekům to byla velká změna.

Co vás baví na práci řidiče?

Řídit vozidlo, i když trochu jiné (smích) byl můj sen. Mám rád kolektiv lidí, s kterými pracuji. Snažím se předávat své zkušenosti i mladším kolegům. Solidarita mezi šoféry už dávno není taková jako dřív. Já ale vždy rád pomůžu…

Tak jako nedávno, kdy jste pomáhal s výměnou pneumatiky?

Ano, bylo to v noci na frekventované silnici na trase Slaný – Louny. Lehce pršelo, viděl jsem starší paní, jak zmateně běhá kolem auta. Zastavil jsem u krajnice, tak abych její auto zakryl kamionem, protože provoz je na tomto úseku silný. Rezerva na autě byla schovaná vzadu pod autem, kde je horší přístup. Ale během 20 minut bylo kolo vyměněno.

Klobouk dolů, myslím že ne každý řidič by se takto zachoval.

Vždyť jsme lidi, dříve bylo takové chování normální. Dnes je ale hektická doba, každý někam chvátá. Věřím, že moji kolegové by to udělali taky. Ten nahoře to vidí. (smích)

Jak paní na situaci reagovala?

V prvních chvílích byla nešťastná, v autě na zadní sedačce spala malá holčička. Když se podařilo kolo vyměnit děkovala mi a chtěla vědět jméno. Odpověděl jsem ji, jméno neřešte, hlavně že je to opravené. Počkal jsem, než odjela a pak se vydal zpět na cestu.

Přepravoval jste nějaký neobvyklý náklad?

Když jsem pracoval pro francouzskou společnost, jezdili jsme do Iráku a do Turecka. Přepravovali jsme výbušniny pro odstřelování skal. Na těchto pozemcích se pak stavěly elektrárny.

Nebál jste se v těchto vzdálených destinacích, stačil jste poznat něco z místní kultury?

První dvě jízdy, tak to byla katastrofa. Člověk nevěděl, do čeho jde, vždy na nás čekal doprovod, než jsme vjeli do vnitrozemí. Po několika jízdách jsme se otrkali. Je to úplně jiná kultura, jiné náboženství, takže nějaký ten strach tam byl. Na bližší poznávaní zemí nebyl čas.

Co děláte ve svém volném čase?

Hrabu se v motorech. Mým snem bylo stát se pilotem závodního vozu, i proto jsem se vyučil v národním podniku Rudý říjen (dnes Continental Barum s. r. o.) ve Zlíně. I když se mé touhy splnit nepodařilo, zůstal jsem věrný volantu a začal jezdit s náklaďákem. Volný čas trávím s 5 vnoučaty, které mi pomáhají na poli s traktorem.

Máte nějaké plány na léto?

Mám jich spoustu, práce na domě. Mám polnosti, takže kolem toho je také spousta práce. Je to takový kolotoč, z práce do práce. Já si za volantem kamionu vlastně odpočinu, uzavírá náš rozhovor pan Libor Hána.