Dnes Vám přinášíme rozhovor s řidičem Petrem Jandou z ČSAD Benešov, který řídí už přes 30 let. Jak vychází s cestujícími, zda si ho lidé spojují se známým jmenovcem či jak tráví volný čas, se dozvíte v rozhovoru.
Kdy a jak jste se dostal do naší společnosti?
Přišel jsme do společnosti ČSAD Benešov, kdy ji ještě ICOM nevlastnil, to už je hodně dávno. Jsem tu přes 30 let. Šel jsem nejprve jezdit na náklad. Na autobus mě to lákalo, ale v té době bylo těžké se tam dostat. Měl jsem nakonec štěstí a naskytla se mi příležitost. Dva řidiči spolu měli konflikt, a to mi nahrálo a mohl jsem jít na autobus. Zprvu jsem jezdil krátkou a pak jsem jezdil asi 10 let delší linku, tam jsem byl do té doby, než jsem se oženil a nabídli mi linku u nás doma. 😊 Jinak jsem předtím celá léta spával na nocovně.
Bylo řízení autobusu Váš sen?
Tenkrát ano. Je to dobrá práce, jenom je hodně časově náročná. Je škoda, že nejsou na autě dva, to dřív bylo lepší. Člověk má pak málo času na koníčky a další. Ráno člověk odjede za tmy a večer se zase za tmy vrací. Práce je to ale jinak super.
Jaký máte vztah s cestujícími?
Dříve určitě byla lepší doba. Dnes jsou děti poměrně drzé a hodně si dovolí. Je to pak i psychicky náročná práce. Mám ale výhodu, že jezdím stejnou linku a většinu dětí znám osobně i jejich rodiče, takže tam problémy nejsou, jen když sem tam jede někdo cizí, tak občas bývá drzý.
Když se jezdí stejná trasa, tak je super, že se znáte se stálými cestujícími. Sem tam dostanu čokoládu, poštěstilo se mi i na dvě jitrnice, to mě hodně potěšilo. Občas chce třeba nějaká babička vyzvednou léky v lékárně, tak to pro ně rád dělám, někdy dostanu i něco na přilepšenou. To jsou prostě ty poměry mezi známými.
Jaké autobusy jste už vyzkoušel?
Projel jsem všechny autobusy, co tu byly. Počínaje Karosou přes Mercedesy až po dnešní Setry. Ty Karosy, když byly nové, byly na tu dobu super, každá doba má svoje výdobytky. Vozidla jsou čím dál více modernější a elektronicky více vybavené. Má to svá pro i proti. Různé systémy pomáhají při řízení, na druhou stranu jsme si byli dříve schopni opravit vše „na koleni“, ale dneska už si člověk sám nic neudělá.
Máte nějakou veselou historku, o kterou byste se rád podělil?
Nevím, jestli je to relevantní, ale stala se mi taková příhoda u nás v nemocnici, když jsem byl na operaci. Mám jméno stejné jako český zpěvák. Stalo se náhodou, že mě operovali a v nemocnici byl zrovna někdo z jeho příbuzenstva. V rádiu mu posílali písničku na přání a po operaci za mnou všichni chodili a ptali se, zda spolu nemáme příbuzenský vztah, jestli to není třeba můj strýc. To bylo docela úsměvné. 😊
Kolik už tak máte najetých kilometrů?
Když vezmu, že minimální průměr bude tak 5 000 km za měsíc, tak už jsem na dobrých 2 000 000 km s jistotou. Žádnou nehodu zaviněnou mou vinou nemám, maximálně třeba srážka se zvěří.
Jak trávíte volný čas?
Celý týden jsem v práci, doma pak dělám kolem domu a věnuji se babičce. Někdy přijedou děti, takže mám pořád, co dělat. 😊 Když někam chci vypadnout, tak jedu na Šumavu na dovolenou. Mám tam kamaráda, tak jezdím na stejný místo. Potom se tam potkávám se známými, chodím po okolí a užívám si klidu.