Jak jste se dostal k práci pro ČSAD Slaný?

Jezdil jsem již u předchozího dopravce pro městskou hromadnou dopravu v Jablonci nad Nisou, a tak jsem plynule přešel k dopravci novému. Tuto práci ale vykonávám pouze na poloviční úvazek jako koníček.

Chtěl jste vždy řídit autobus?

Vždy mě lákalo řízení a k autobusům mě to táhlo už od dětství nejvíce, máme to v rodině – otec také řídí autobus (v brzké době si budete moci přečíst rozhovor na Modré vlně i s ním). Sám jsem si vyřídil řidičské oprávnění i profesák, a pak jsem nastoupil za volant. Mezi mé oblíbené linky patří linky číslo 101 a 104, protože se na nich člověk podívá i za hranice Jablonce. Pravidelně jsem jezdil třeba na spoji linky číslo 101, na který navazuje linka 126, jedoucí z Janova až na Hrabětice, do hor. Mám rád kontakt s cestujícími, proto jsem na dlouhých linkách nejšťastnější.

Mohl byste popsat přechod od starých autobusů v jablonecké MHD k novým hybridním?

Na nových autobusech se mi líbí přehlednější kaplička přístrojů a obecně jejich intuitivní ovládání. Informační LCD panel pro cestující je modernější, přehlednější a zobrazuje více informací o trase spoje. Další věcí, kterou bych vyzdvihl je ruční retardér, který umožňuje pohodlnější brždění. Autobusy Mercedes-Benz CONECTO mají i tlačítko na skokové zvýšení světlé výšky podvozku využitelné i pro běžnou jízdu, což se v jabloneckém nerovném terénu zejména v zimním období často hodí. Sklápění na zastávkách pak funguje rychle a bezproblémově a autobusy se i poměrně brzy vytopí.

Bylo něco, co vás překvapilo negativně?

Ano, s čím se potýkáme již dlouhodobě, jsou odbavovací zařízení, která mají časté výpadky, ze začátku nesprávně spolupracovaly s LCD monitory, občas ukazují špatný čas, vyskytují se problémy se čtením karet a u některých zastávek je chybně nastavená jejich poloha, tím pádem se řidič, potažmo i cestující, hůře orientují, protože s tím je spojeno i hlášení zastávek. Strojky však patří Jablonecké dopravní a my je musíme používat.

Co se Vám na práci s cestujícími líbí?

Jsem rád za kontakt s lidmi. S pravidelnými cestujícími už mám vyvinutý vztah, udržujeme pravidelný kontakt a sem tam mi i něco přinesou – třeba ovoce nebo nějakou sladkost ke kávě. Ti nejstarší, povětšinou i méně pohybliví senioři, kterým například pomáhám s nástupem, ke mně občas před výstupem přijdou a osobně mi poděkují za příjemnou jízdu. To jsou ty pěkné věci, které zahřejí u srdíčka.

Jezdil jste i na Jizerskou 50?

Ano, v sobotu i v neděli. Letos byl rekordní počet účastníků a bylo to znát. Z Bedřichova vyjížděly každou půl hodinu pravidelné spoje, které byly dle potřeby posilovány. V nejvytíženějších časech odjížděly z centrálního parkoviště jeden, nebo i více autobusů každých 7 minut. Jediný problém byl snad, že občas byly linky tak přeplněné, že hůře pobíraly cestující na dalších zastávkách po trase. I přesto ale nikdo nikde dlouho nečekal.

A jak trávíte svůj volný čas?

Mým největším koníčkem je právě řízení autobusu, jinak se snažím trávit ho zejména aktivně. V zimě si rád zajdu na běžky nebo do posilovny, v létě zase běhám v přírodě. Jezdíval jsem i na motorce, tak uvidíme, třeba se k tomu zase vrátím.