Do ČSAD Slaný jste přišel před sedmi lety. I předtím jste jezdil autobusem?
Ne, ne. Jezdil jsem nejprve v Praze v pekárnách, ale když skončily, tak jsem šel ke kamarádovi jezdit náklaďákem, ale to mě úplně po čase nenaplňovalo a tak jsem šel na autobus. Nejprve jsem jezdil v ČSAD Slaný jako brigádník a pak nastoupil na stálo.

A řidičák na autobus jste si musel dodělávat?
Ne, to jsme si tenkrát už ve dvaceti udělali s kamarádem, že bys to jednou mohlo hodit. A ono jo. (smích)

A jakou linku jezdíte, máte nějakou stálou?
Teď už ano. Jezdíme s kolegou linku, kde se střídáme na trase po vesnicích a na trase ze Slaného do Prahy. Na začátku jsem jezdil jako střídač, protože když jsem jezdil brigádně, tak jsem poznal všechny linky.

Dá se srovnat práce řidiče autobusu a náklaďáku?
Ani ne. Mně na náklaďáku vadilo, že si tam nepopovídám. S kolegou jsme jezdili dva, tak jsme si vždy zavolali na handsfree a mluvili jsme spolu po telefonu. Jinak bych se asi zbláznil.

Na autobusu si popovídáte dostatečně. Není to někdy náročné s cestujícími?
Já se snažím vyjít s každým. Samozřejmě se stane, tak jednou za rok, že mě někdo vytočí. (smích) Ale když se k lidem chováte slušně, tak se chovají i oni k vám slušně. Nemám pak s nimi žádný problém a odpustí mi, když se mi někdy něco nepovede.

Prý jste vášnivým sběratelem veteránů?
Ano. Měl jsem pět aut a dokonce i jeden autobus. Jenže pak jsem je musel prodat, protože jsme se s přítelkyní přestěhovali do bytu a neměl bych je kam dát.

Takže už nemáte ani jeden?
To ne. Nechal jsem si dva, ty byly mojí srdcovkou – Škodu 120 a Tatru 613. Pořídil jsem si větší garáž a tam je mám schované.

A jaký jste měl autobus?
Byl to Čavdar. Takový malý, pro dvacet lidí, s podvozkem z avie. Jezdil s ním Jan Antonín Duchoslav ve filmu Rafťáci. Tak ten stejný jsem měl.

Takový koníček asi dost finančně náročné, ne?
Já jsem je koupil ještě v době, kdy se dali pořídit za rozumný peníz. Jedno auto bylo moje první, pak jsem si pořídil Tatru, protože se mi líbila. Když jsem ještě bydlel na vesnici, tak přišel soused, že má auto po babičce, jestli ho nechci, protože věděl, že sbírám veterány.

A všechna auta i autobus byly pojízdná?
Ano. Byly normálně přihlášený a měli technickou. Jen čekaly, až je přijdu provětrat. (smích)

Co na to rodina?
Přítelkyně (řidička ČSAD Slaný Petra Čermáková) mě v tom podporuje a do budoucna bychom chtěli domeček, tak si zase budu moct nějaké další veterány pořídit. (úsměv)

Kromě veteránů, co děláte ve volném čase?
Ono toho volného času moc není. O víkendu jsem se hodně věnoval veteránům, ale teď jsme si slíbili, že začneme jezdit na výlety.