O tento typ vozidel byla v Československu v 50. letech nouze. Jediným nejbližším potencionálním dovozcem se stalo Lotyšsko. Země, která byla společně s dalšími státy násilně připojena k Sovětskému svazu.

Lotyšsko disponovalo s továrnou na výrobu autobusových karoserií střední velikosti. V Rize pak vzniklo zkušební středisko pro autobusovou montáž a následně v roce 1954 Rižská továrna na autobusy, z jejíž zkratky RAF vzniklo označení pro autobusy. Výroba započala v roce 1957, nejúspěšnějším se stal model Latvija 977 D.

První modely minibusů:

• 1957 - první minibus RAF 10
• 1958 - druhý minibus RAF 10
• 1961 – třetí minibus Latvija 977 D

První generace se v depozitářích našich muzeí objevuje jen velmi vzácně. Druhou generaci bylo možné potkávat ve velkých městech jako žlutočervenou ambulanci vysoké stavby se slušnou vnitřní kapacitou.

U nás byl nejvíce známý až třetí model Latvija 977D. Karosérie s délkou 5 metrů, připomíná vzhledem autobus od Volkswagenu. Podle typu vozu mělo vozidlo tři řady sedadel nebo ložnou plochu. Celkem měl autobus čtvery vstupní dveře. Mezi řidičem a spolujezdcem byl kryt motoru tzv. „hrobka“. Prvky celého interiéru vycházely z Volgy M21.

Model Latvija 977 se vyráběl až do roku 1976, kdy už byl vůz zastaralý. Později prošla Latvija úpravou, snížil se počet oken, která se zvětšila. Dostala novou protihlukovou izolaci, lepší těsnění proti prachu a zlepšení větrání. Tyto změny však přinesly slabiny tohoto vozu.

Československá republika si objednala sedmdesát vozů v cestovním provedení, sanitní vozy neprošly přes přísné nároky Motokovu. Odbyt vozů v rámci velkoobchodního prodeje řídila Mototechna, Latviji si tak mohl koupit podnik, instituce a družstvo. Velkoobchodní cena se pohybovala kolem 100 000 Kč.

Vozy RAF 977 bylo možné na našich silnicích vidět ještě na přelomu 80. a 90. let.

Společnost ICOM transport využívá dnešní moderní minibusy značky Rošero například k zajištění MHD v Říčanech, Ústí nad Orlicí nebo na málo frekventovaných linkách v jednotlivých krajích.