Jezdíte u nás už rok, jaké kroky Vás vedli k nám?

Dříve jsem jezdil s náklaďákem po Evropě, nejraději asi do Holandska a potom na vojně opět s náklaďákem. Doma mi v šuplíku ležela žádost o rozšíření ŘP na skupinu D. Bývalý švagr mě do toho uvrtal, že půjdeme spolu, no a pak jsem ho získal. Naskytla se mi příležitost jezdit u ICOMu a já jsem jí vzal.

Jak se Vám u nás líbí?

Řídím rád, i když na dálnici je to někdy o nervy. Nejprve jsem jezdil Setrou, pak jsem dostal Mercedes Citaro. Do práce to mám 11 km, a když jdu na ranní, tak jezdím na kole. Vyjedu ve 2 a ve 3 už jsem u autobusu. Pokud mě čeká odpolední, běhám nebo jedu na koloběžce – to je při správné technice podobné jako při běhu.

Co děláte ve svém volném čase?

Jezdím na kole, koloběžce a běhám – vlastně tak využívám čas, než jdu do práce, k tréninku. Dělal jsem 33 let karate, dokonce jsem pak na vojně trénoval chlapy sebeobranu. Nyní mám už třetím rokem od karate pauzu, ale rád bych se k tomu zase vrátil.

V neděli jste uběhl Pražský maraton s krásným časem 5:38:40, trénoval jste intenzivně?

Běhám pravidelně i v zimě. Začal jsem v roce 2005, když jsem šel na vojnu – do té doby jsem byl spíše cyklista. Chlapi na vojně mě na to nalákali a už mi to zůstalo. Svůj první běžecký závod jsem absolvoval v Moravském krasu v roce 2008, řekl jsem si, že to zkusím a uběhl jsem to. 😊 Běhám, jak jsem říkal, když mířím do práce. Je to příjemné, že se vrátím z práce a mám mnohdy splněno. Na maraton je potřeba uběhnout týdně aspoň těch 21 km, pokud ne, tak aspoň na té koloběžce ujet těch 30 km. Tělo si musí zvyknout na zátěž. Na závodu kolem toho 35. km začíná únava a tvrdnou nohy. Je to ale v hlavě. Musíte si říkat, že je to dobrý, uběhnu to.

Kolik jste uběhl maratonů?

V roce 2015 jsem uběhl svůj první půlmaraton, co se týče maratonů, mám na kontě tři: v roce 2016, 2017 a 2023. Myslím, že se vrátím zase k půlkám. Maraton je celkem dlouhý (smích).

Na jaké závody nejvíce vzpomínáte?

V roce 2017 jsem běžel maraton, žena byla v té době těhotná. Zrovna jsem doběhl a volá mi žena, že jí švagr veze do porodnice. Okamžitě jsem vyrazil za ní, přijel jsem kolem sedmé a o půl deváté už byla dcera na světě.

Další zajímavý závod byla Jizerská 50 (pozn. letní běžecký závod) v roce 2021. Vstal jsem ve dvě hodiny ráno, vyrazil na závod, odběhl ho a přijel domů. Žena mi musela donést berle do auta, dvě noci jsem s ní nespal v patře, ale dole. Dva dny jsem totiž nemohl chodit. Žena si se mnou holt užije. (smích)

Letošní maraton byl taky zajímavý. Tak dva týdny před ním se konala naše Oslavanská 50, jde o dálkový pochod, ale já jsem si šel jednu z tratí zaběhnout. Ve 12 hodin jsem byl úplně první v cíli, který ještě neměli zcela nachystaný (smích). Trošku mě tam ofouklo a začaly mě bolet záda. Žena je zdravotní sestra, tak mi píchala doma injekce. Uzdravil jsem se tak 2 dny před pražským maratonem, který jsem tedy uběhl za 5 hodin a 38 minut. V předchozích maratonech jsem si dával limit do 5 hodin, svůj první v roce 2016 jsem uběhl za 5 hodin a 1 minutu, druhý v roce 2017 za 5 hodin a 9 minut, a protože nemládnu, tak jsem si letos dal cíl 6 hodin a konečně ho splnil (smích).

Jakou trať jste běžel nejčastěji?

Nejčastěji běhám u Prýglu (Brněnská přehrada). Každoročně se tam pořádá 2. týden v říjnu 14km závod. Běžel jsem ho 6x. Naopak nejhorší trať, kam už se vrátit nechci, byl půlmaraton v Lednici – kromě kopcovitého terénu mě rozladilo špatně značené parkoviště a stánky s občerstvením, které nebyly dobře obsluhovány…

Kam poběžíte příště?

Teď si dám chvíli klid. Příští rok bych se chtěl ale vrátit zpátky do Olomouce, tam to bylo fajn. V červnu se tam běží půlmaraton.

Gratulujeme a držíme palce v dalších závodech!