Pane Droniaku, jak dlouho jezdíte pod naší firmou?

Řidičem autobusu jsem už dlouho. U ICOMu jezdím skoro rok.

Bylo těžké si vyřídit všechny papíry, abyste mohl pracovat v České republice?

Moc složité to nebylo. Spíš se to táhlo kvůli Covid 19. Kvůli tomu trvalo vyřízení všech papírů téměř půl roku.

A jak jste narazil na naší firmu?

Moje maminka žije dlouhodobě na Jihlavsku a šla se zeptat do ICOMu, zda nesháníte řidiče. Když jsem jel přes Jihlavu, tak jsem se zastavil za panem Králem. Ten mi pomohl vyřídit všechny papíry a vše mi vysvětlil.

A jaké trasy jezdíte?

Jezdím hlavně Kameničku. Ale nedělá mi problém jet všude tam, kde je potřeba. Řízení mě baví a je mi jedno, kam jezdím.

Sama ze zkušenosti vím, jací lidé dokážou být, navíc v téhle vypjaté době. Jaké máte cestující?

Na své cestující si nemohu stěžovat. Nikdo mi nikdy nenadával. Všichni se k sobě hezky chováme, a proto jsou naše společné cesty příjemné. Ale znáte to. Je to práce s lidmi, jeden je takový, druhý je makový.

Říkal jste, že jste už dříve jezdil s autobusem. Jaké trasy jste jezdil?

S autobusem jezdím už dvacet let. Jezdil jsem hodně linky z Ukrajiny do Plzně nebo se zájezdovými autobusy.

Cesta z Ukrajiny do Plzně je hodně dlouhá. Jezdilo touto linkou hodně lidi?

Ano, byla vytížená. Měli jsme více zastávek a cestující jezdili hlavně za svými rodinami.  Nejplnější byla o prázdninách. Cesta trvala přibližně 24 hodin a jezdil jsem ji jednou týdně. S tímto autobusem jsem jezdil skoro deset let.

Se zájezdovými autobusy jste cestoval po celé Evropě. Kam jste jezdil nejraději?

Nejraději jsem navštěvoval Francii, hlavně Paříž nebo Nice. Také mám rád Prahu. Do té jsem začal jezdit přibližně od roku 2005 a znám ji velmi dobře.

Česky mluvíte moc dobře. Dělalo Vám problém se naučit náš jazyk?

Ani moc ne. Teď bydlím nedaleko Jihlavy u rodičů. Maminka je Ukrajinka, táta je Čech. V České republice jsem už dříve pracoval, takže jsem jazyk uměl. Teď si ho jen oprašuji.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho šťastných kilometrů.