Povolání řidiče není jen o perfektním zvládnutí řízení vozidla, ale také o každodenní komunikaci s lidmi. Ta přináší kromě příjemných rozhovorů s cestujícími, občas také nedorozumění. Naše společnost v tomto směru nabízí řidičům důležitou podporu a pravidelně je vzdělává formou školení, která přispívají k větší profesionalitě při komunikaci.

Jedním z takových školení byl i vzdělávací kurz s názvem „Řidič jako poskytovatel služby a tvář společnosti“, kterého se pod vedením pana Martina Přibyla z organizace NEVERBALNE.CZ zúčastnili vybraní řidiči autobusů z naší společnosti. „Jednalo se o kurz, který navazuje na předchozí školení, díky čemuž jsme tentokrát mohli jít mnohem více do hloubky a zabývat se konkrétními příklady krizových situací, které řidiči při práci zažívají,“ říká školitel pan Martin Přibyl.

V průběhu školení se diskutovalo zejména o tom, jak nejlépe mohou řidiči v krizových situacích postupovat. Důraz byl kladen především na to, aby situace neřešili pod vlivem emocí, ale přistupovali k nim s rozmyslem a využívali při nich svůj status a dobré jméno společnosti. „Za přínosné považuji zejména to, že řidiči mohli v rámci školení navzájem sdílet své dosavadní zkušenosti a ukázat svým kolegům příklady dobré praxe, které fungují,“ uvádí pan Martin Přibyl a pokračuje: „Například začínající řidiči mohli nabídnout svým kolegům pohled člověka, který ještě donedávna jezdil autobusem a zažíval určité situace z pohledu cestujícího. Služebně starší řidiči naopak mohli poskytnout cenné rady, které vycházejí z jejich zkušeností.“

A co si ze školení odnesli samotní řidiči? Na to jsme se zeptali jednoho ze zúčastněných řidičů, pana Josefa Háněla.

Jak školení, které proběhlo minulý týden, hodnotíte?

Školení jsem se zúčastnil již podruhé. Rozhodně to k něčemu bylo a vyprávění pana školitele mělo smysl. Školení pojímá zajímavým způsobem jako takovou besedu. Myslím si, že takové školení by měl absolvovat každý.  

Co zásadního jste se ze školení dozvěděli?

Dozvěděli jsme se například, jak se chovat k cestujícím, když jsou na nás nepříjemní. Že se nemáme zbytečně rozčilovat, a když nám lidé nadávají, tak je lepší dělat takzvaně mrtvýho brouka. Když je nutné cestujícím něco vysvětlit, tak je potřeba to udělat slušně a bez zbytečných vytáček. Pan Přibyl nám také radil, že si máme uvědomovat to, že cestující nevědí, co se nám honí hlavou, a my zase nevíme, co trápí je.   

Jaké náročné situace musíte při každodenním kontaktu s cestujícími řešit?

Nejčastěji se potýkáme s tím, že lidi v důchodu nebo studenti nám nechtějí ukazovat průkazky. Musíme jim neustále vysvětlovat, že podle předpisů jsou povinni předložit řidičák, pas nebo občanku, prostě doklady platné v Evropské unii, aby prokázali svůj věk. Oni ale argumentují tím, že přece musíme vidět, kolik je jim let, nebo nechtějí, abychom si četli údaje na jejich dokladech. V poslední době jsme museli hodně řešit také to, že lidé nastupovali do autobusu bez roušek. Často si taky cestující rozčileně stěžují, že jim třeba den předtím ujel autobus a podobně.

Využil jste již některé rady v praxi?

Určitě využil. Třeba, když cestující nevěděli, kam přesně mají jet, radil jsem jim, ať si v klidu nastoupí a posadí se. Řekl jsem jim, že když nebudou vědět, nemusí mít vůbec strach. Ať sledují cedule, kde je všechno napsané, nebo se mě klidně zeptají. Cestující si teď také hodně stěžují na to, že cestování je dražší, protože kvůli přechodu na Veřejnou dopravu Vysočiny se musely měnit ceny jízdenek. Snažím se jim proto s klidem vysvětlovat, proč to tak je.