Paní Božena Kanswohlová se narodila 22. 6. 1931, před dvěma týdny oslavila své 85. narozeniny. Proč o tom píšu; protože právě ona byla tou dobrou duší bývalého ČSAD a neúnavně v informačním kiosku na autobusovém nádraží v Jihlavě podávala informace.
Trpělivě a s úsměvem 25 let podávala informace o spojích, s každým zákazníkem řešila odkud, kudy, kam a za kolik.
Ještě před tím si musela odsloužit 10 let na linkách ČSAD jako průvodčí, aby všechno poznala a věděla, a mohla tak podávat kvalifikované informace. A že je podávala, o tom svědčí právě doba 35 let služby u jednoho zaměstnavatele. Po ukončení zaměstnaneckého poměru hned zase vypomáhala jako pracující důchodkyně. A tak, jak sama říká, se s ní ani nikdo z tehdejšího vedení nerozloučil, aby jí poděkoval za vykonanou práci, protože ona byla ve službě vlastně pořád.
Vystřídala tři ředitele a docela dobře vzpomíná na pana Řezáče, který se prý uměl ke každému lidsky postavit a uměl i pomoci. Dokázal se jí i zastat, když byl problém s vysoce postaveným úředníkem, od kterého chtěla potvrzení o zaměstnání na průkazku na slevu. Vedení bylo rádo, že poctivě vykonává svou práci a nedělá rozdíly. A tak by i dneska, jak říká, měl pracovat každý.
Paní Kanswohlová je sama již 67 let, vychovala dvě děti. Dcerka se vyučila v Modetě pletařkou, syn se stal brusičem skla. V současné době má již 8 pravnoučat, nejstarší pravnouče má 23 let a nejmladší 5 let. A tak prý má pořád co dělat. A že je neustále v permanenci, o tom svědčí i to, že ještě než jsme začaly naše povídání, už jí zvonil mobil a ona si sjednávala další schůzku.
Proč nás přišla navštívit? Hlavně proto, že od ní chceme pomoc při organizování setkání důchodců od těch nejstarších až po současnost. Kdo by měl o bývalých zaměstnancích více vědět než paní z informací? A tak tu probíráme seznamy a řešíme, jestli se ještě s některými vůbec setkáme. Paní Božena pročítá, dokonce bez brýlí, jména a vzpomíná, kdy a kde se s kým potkala a určuje, odkud jsou a co ve firmě dělali. Její paměť je i dnes obdivuhodná.
A tak si ještě chvilku povídáme o životě a těšíme se, že se potkáme na podzim na setkání důchodců.
Hezky nám to uběhlo a mě nezbývá než paní Božence poděkovat a popřát jí k hezkému životnímu jubileu hodně zdraví a spokojenosti. To ostatní si totiž ještě sama dovede docela dobře zařídit.
AV
