Dnes slavíte své šedesáté narozeniny. Jak se je chystáte oslavit?

S kolegy z práce jsme už malou oslavu udělali, tak se to teď ještě chystám oslavit s rodinou. Nejspíš příští, nebo přespříští víkend, ještě uvidím, jak mi to vyjde pracovně. Za volantem jsem i o víkendech, takže to musím podřídit tomu, kdy budu mít volno.

Již brzy tomu navíc bude již 20 let, co jste nastoupil do společnosti Trado Bus. Jak jste se dostal k řízení a jaké byly Vaše začátky?

Je to tak, v říjnu 2000 jsem sem nastupoval. V podstatě od malička jsem v tom vyrůstal, můj táta jezdil s náklaďákem, takže jsem mu seděl na klíně a od mala byl za volantem. Udělal jsem střední zemědělskou školu a od 18 let, kdy jsem si získal papíry, jsem jezdil. Na vojně jsem si udělal oprávnění na autobus a po vojně jsem jezdil pro Státní statek v Jaroměřicích. Potom, co ukončili jeho provoz, jsem začal řídit kamion pro soukromého dopravce a pak přišlo období, kdy jsem jezdil se zájezdovými autobusy pro cestovní kanceláře. To trvalo do roku 2000, kdy jsem nastoupil sem do Trado Bus.

Jak se za tu dobu Vaší práce řidiče proměnila doprava?

Je to hrůza. To, co se dnes na silnicích děje, je otřesný. Agresivita řidičů stoupá a provoz je mnohem divočejší. Dneska si každej, komu je 18 let, hned myslí, že by měl mít řidičák a vyrazí bez zkušeností na silnice a pak to podle toho vypadá.

Pocházíte z Jaroměřic a cestující se s vámi mohou zejména v okolí Moravských Budějovic. Která z linek je Vaše nejoblíbenější a proč?

Nejradši mám linku z Jaroměřic do Třebíče, na které jezdím teď. Je to taková poklidná linka pro důchodce (smích). Když jsem v Trado Bus začínal, tak jsem jezdil i zájezdy do Chorvatska, hodně jsem jezdil i do Prahy a taky jsem se najezdil „kloubákem“ z Moravských Budějovic do Třebíče. Většinou to byly narvaný autobusy plný lidí, spousta dětí. Teď si můžu konečně odpočinout (smích).

Zmínil jste, že jste jezdil se zájezdovými autobusy. Kam jste se všude podíval?

S autobusem jsem byl ve Španělsku, Francii, v Itálii, a dalo by se tak říct, že jsem projel celý jih Evropy. Trochu mě mrzí, že jsem se nedostal na sever Evropy, do Švédska, do Anglie a tak.

Co je Vaším největším koníčkem, kterému se věnujete ve chvílích svého volna?

V mládí jsem hrával fotbal u hasičů v Jaroměřicích, teď už se věnuju spíš jenom zahrádce, pracím na baráku a hlavně rodině.

Jak jste vnímal z pozice řidiče celou situaci ohledně pandemie koronaviru?

Já vlastně celkem dobře, skvěle jsem si odpočinul. Jezdilo málo lidí a spoje přešly na prázdninový režim, a tak jsem si vybíral dovolenou a mohl jsem být doma a věnovat se právě rodině a domu.

Panu Procházkovi děkujeme za rozhovor a přejeme mu všechno nejlepší k narozeninám a hodně zdraví a úspěchů do dalších let.