Co Vás přivedlo za volant autobusu k nám do ICOMu?

Opravdu ráda řídím, ale těch důvodů je určitě víc. ICOM jsem si vybrala, protože ho vnímám jako asi největšího dopravce autobusové i kamionové dopravy u nás. Ptala jsem se kamarádů, co už tady jezdí a všichni byli spokojení. Tím, že už mám dospělé děti, tak mě doma nic nedrží, navíc manžel jezdí s kamionem mezinárodku, takže k dopravě mám blízko. Od začátku mě podporuje a nyní zvažuje, že by šel taky na autobus. Někdy si manžela dobírám, že mám větší volant. Jsem spokojená, jezdím si tady po okolí, kde to člověk zná a večer jsem doma.

Naše firma Vám zaplatila rozšíření řidičského oprávnění, jak toto vnímáte?

Určitě to vnímám jako velkou výhodu, líbí se mi, že potom mám vlastně jistou práci. Není to nic levného a vidím, že to určitě není zbytečná investice. Udělat si papíry a pak běhat od čerta k ďáblu a shánět práci, to není nic pro mě. Mám ráda jistotu. Musím říct, že navíc od začátku, včetně paní na personálním, byli všichni velice vstřícní a příjemní a se vším mi ochotně pomohli nebo poradili.

Máte řidičský průkaz i na další skupiny?

Mám kompletní papíry kromě návěsu, takže už mám skoro celou abecedu. (smích) Už jsem jezdila i s většími dodávkami.

Jak hodnotíte rozdíl mezi autobusem a autem?

U autobusu si člověk pořád musí hlídat zrcátka, je to zkrátka 13 metrů dlouhá skleněná krabice. Dokud se ale nedostanu do úzkých, je to super. Mně se s tím autobusem dokonce jezdí líp jak s osobákem (smích). Jak je prosklený, nemá to tolik slepých úhlů, má to dostatečně velká zrcátka, a hlavně sedím vysoko a vidím daleko. Výhled je tu mnohem lepší. 😊

Jak se vám spolupracuje s kolegy a dispečery?

Nemám absolutně k nikomu výhrady, chlapi jsou suproví. Kdykoliv něco nevím, rádi mi pomůžou nebo poradí. Občas si mě dobírají, ale ze srandy. Žádné naschvály mi tu nikdo nedělá a spíš se mi snaží pomoct, když nevím. S dispečery si také vycházíme vstříc. Nemám svoji linku, ale střídám. Když se nedostanu do Pelhřimova pro papíry na trasy, tak zavolám a oni mě hned informují.

Jak zvládáte řízení například v hustém provozu nebo v nepříznivém počasí?

V hustém provozu je to prakticky stejné jako s autem, řídím se tím, že když se tam nevejdu, tak se tam necpu. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že auto je velké a důležitá je také trpělivost 😊 Jednou jsem jela za velké bouřky a kolem lítaly obrovské větve, to jsem se i trochu bála, abych někde nezůstala viset nebo aby to nerozbilo autobus. Snažila jsem se ale zachovat chladnou hlavu, protože cestující na mě pořád koukali a člověk nesmí panikařit, jinak cestující zpanikaří 10x víc. Cestující potřebují vidět řidiče v klidu, takže panikařit jen uvnitř (smích). Nakonec stejně všechno dobře dopadlo. 😊

Musela jste čelit někdy jako žena za volantem předsudkům?

Když jsem nastoupila, tak jsme v Pelhřimově byly dvě ženy, teď už jsem tu jenom já. Ze začátku to bylo docela vtipné. Cestující nastoupili, pak se zarazili, protože čekali pana řidiče a místo toho na ně koukala nějaká teta za volantem. Spíše se ale pořád setkávám s kladnými reakcemi typu: „Tak super, už taky máme svoji řidičku.“ Cestující už si na mě zvykli.

Jaká je komunikace s cestujícími?

Jsem zvyklá pracovat s lidmi, tak pro mě komunikace s nimi není problém. Občas přijde na autobus někdo z kamionu, tak ten by měl počítat s tím, že s těmi lidmi musí komunikovat. Někdy je potřeba obrnit se trpělivostí, protože bohužel ne všichni cestující jsou příjemní. Já mám ale zatím štěstí jenom na ty příjemné 😊 Asi záleží na prvním dojmu, jak se člověk zachová. Při nástupu se na ně usmívám a zdravím, takže většina z nich přichází s dobrou náladou.

Jak trávíte svůj volný čas?

Ráda chodím na procházky s naším psem, máme vlčáka Báru. S manželem společně rybaříme a rádi jsme venku. Manžel rád griluje, tak to trpělivě snáším. Věnuji se dětem a vnoučatům, jezdíme na výlety. Jsme řidičská rodina, manžel je kamioňák, dcera si jednoho vzala a syn je mechanikem, takže vnoučata už mají samozřejmě fotky z kamionů a milují velká auta. 😊