Začínal jste v ČSAD Brno jako mechanik. Co vás přimělo vyměnit momentový klíč za volat autobusu?
Na to je snadná odpověď. Už jako malý jsem o této práci snil. Autobusem navíc jezdil můj děda, kterého jsem vždy rád pozoroval. Okolo dopravy se koneckonců motal i táta. Ten dělal v ČSAD mistra.

V roce 1996 jste nastoupil na příměstskou linku z Brna do Dambořic. Co následovalo potom?
Vždy mě lákalo jezdit po Evropě, a tak jsem hned po roce přesedlal na zájezdovou dopravu. Měl jsem odježděný jeden rok na lince, což bylo podmínkou, a vyrazil do světa. (smích)

Na jaká nejzajímavější místa jste se podíval?
Bylo jich opravdu hodně, ale kdybych měl nějaká zmínit, líbilo se mi třeba u známého jezera Loch Ness, což je poblíž skotského města Inverness. Na jihu pak na portugalském Mysu Roca. To je pro změnu nejzápadnější pevninský výběžek.

Tím ale vaše putování starým kontinentem neskončilo.
To máte pravdu. V roce 2005 jsem přešel na mezinárodní linku, na které jsem strávil dlouhých jedenáct let. Pendloval jsem na trase Praha - Brno - Řím a za rok najezdil neskutečných dvaasedmdesát jízd. Kvůli rodině jsem toho ale musel nechat, aby si mě trošku víc užila.

Teď už je to s časem lepší, pod hlavičkou ČSAD Ústí nad Orlicí jezdíte na pravidelné lince Sokolnice - Dambořice.
Určitě, volného času mám teď dost, což nejvíc oceňuje moje žena a dcera, kterou letos čeká zkouška z dospělosti. Navíc se střídám se super kolegyní, jezdím blízko domova, takže jsem fakt spokojený.

Převládá stejná spokojenost i s lidmi, které vozíte?
Ale jo. Všem se snažím vyjít vstříc. Loni se třeba opravovalo nádraží Sokolnice-Telnice a cestující se neměli kam schovat, tak jsme je pouštěli do autobusů dřív, aby nemuseli zbytečně mrznout. To je taková pomoc, kterou pro lidi rádi uděláte a vlastně jí berete jakou běžnou věc.

Takhle ohleduplní řidiči ale všude nejsou.
U nás na Moravě to funguje zřejmě jinak. (smích) Je ale pravdou, že se tady takřka všichni známe, takže k sobě máme tak nějak blíž.

Když neřídíte autobus, čím hlavně se bavíte?
Moc rád jezdím s rodinou na kole. Za rok našlapeme kolem pěti tisíc kilometrů po Česku i Evropě. Projeté máme třeba Holandsko, nebo kus Rakouska podél Dunaje. Tam je opravdu krásně. I u nás je ale řada nádherných míst.

Kromě toho jste také vášnivým pěstitelem.
Nevím, jestli vášnivým, ale nějakou tu meruňku a švestku už jsem vypěstoval a asi jako většina lidí pak ten výsledný produkt přesunuji do stavu tekutého. (smích) To je ta příjemná část. Jinak je práce na sadě časově náročná, takže se bez pomoci rodiny neobejdu.

A co vinohrad, máte? 
Asi mi nebudete věřit, ale s ním sloužit bohužel nemůžu.