Jaká byla Vaše cesta za volant ICOMáckého autobusu?

V Česku už jsem kolem 5 let. Předtím jsem pracoval v různých fabrikách zhruba 4 roky, později už mě to nebavilo. Kvůli platnosti dokladů, ale musím být zaměstnaný, takže jsem se něčím živit musel, uviděl jsem nabídku od firmy na pozici řidiče a šel to zkusit. Na pohovoru jsem se domluvil s paní Brandovou a paní Goschalovou a už jen z jejich vystupování jsem věděl, že se mi tu bude líbit. Firma mi zaplatila řidičák, šel jsem do autoškoly a pak hurá do autobusu.

Jak hodnotíte zkušenost s rekvalifikací u naší firmy?

Moc se mi líbilo, že mi firma uhradila výdaje, se vším pomohla a já se mohl v klidu soustředit na výuku jízdy. Tohle jsem považoval za velkou výhodu a jeden z důvodů, proč jsem si ICOM vybral. Líbilo se mi hodně i jednání ve firmě. Nikdo se tu nechoval povýšeně, všichni byli slušní a milí.

Jaká je komunikace s dispečery?

Komunikace s dispečery je bezproblémová. Vedení a dispečeři krásně komunikují, a to je hodně zásadní. Jsem rád, že vím, že vždycky můžu zavolat, napsat zprávu a všichni mi tu vyjdou maximálně vstříc. Jsem hodně spokojený. Dispečeři nám hodně pomáhají, například paní Naďa, s tou se vždycky dá domluvit. Řekl bych, že tu panuje oboustranná spokojenost – když nás poprosí o vykrytí linek, my jdeme, když pak máme prosbu my na ně, tak jsou zase vstřícní oni. A o tom to je. 😊

Jaká je Vaše oblíbená trasa?

Nejraději jezdím Teplice-Ústí, Dubí-Teplice. Vyhovuje mi, že mám jeden spoj kolem hodiny. Rád pozoruji krásné výhledy do krajiny. Dokonce mě na této trase zaučoval školitel a radil mi, jak šetřit naftu.

Jezdíte hospodárně?

Myslím, že ano. Motivuje mě odměňování při spotřebě, soutěžení s kolegy, kde je navíc moje snažení o úsporu odměněno. (pozn. redakce: pan Boiko se v květnu umístil na druhém místě v nejnižší spotřebě se Setrou S 418 a v červnu tuto kategorií zcela ovládl, viz soutěž dispečerů v Teplicích)

Kde jste se naučil tak dobře česky?

Donutila mě situace, chtěl jsem pracovat a pro jednání s lidmi to je zkrátka nutností. Dělám občas lidem opravy bytu, elektřinu, tak jsem se učil sám, abych se domluvil s lidmi, to mi bylo zároveň i motivací.

Jak jsem se přistěhoval do Česka, tak po 2 letech jsme jeli na Ukrajinu na 2 týdny za rodinou. Když jsme jeli zpátky, tak už jsme říkali, že jedeme domů. Můj syn vlastně už žije více jak polovinu svého života v Česku.

Jak trávíte volný čas?

Poslední dva roky jsem hodně pracoval, abych si vydělal na koupi bytu. Teď už ho mám. Celý si ho rekonstruuji a za 3 týdny se budeme stěhovat. Takže veškerý volný čas jsem poslední dobou věnoval neustálé rekonstrukci. Rád taky chodím do hor nebo v zimě jezdíváme do Rakouska na lyžování.