Vůz Tatra 111, který se vyráběl v letech 1942 až 1962, patří k nejslavnějším nákladním automobilům značky Tatra. Svojí spolehlivostí a dobrými jízdními vlastnostmi v terénu si získal oblibu jak u německé armády, pro kterou byl původně vyvinut, tak později i u československé armády a civilních řidičů. Proslul také v zahraničí, především v drsných podmínkách Sibiře, kde mu byl v Magadanu dokonce postaven pomník.

Tatra 111 se vyznačovala třínápravovým podvozkem se stálým pohonem obou zadních náprav a odpojitelným pohonem přední nápravy. Všechny nápravy byly výkyvné, což umožňovalo vozu velmi dobrou průchodnost terénem. Motor Tatra 111A byl vzduchem chlazený dvanáctiválec s výkonem 132 kW při otáčkách 1800 za minutu. Mechanická čtyřstupňová převodovka byla doplněna přídavnou převodovkou pro jízdu v terénu a pro případ, kdy bylo třeba použít velký točivý moment. Automobil měl k dispozici osm stupňů pro jízdu v před a dva pro jízdu vzad a dokázal utáhnout až dva přívěsy o celkové hmotnosti do 22 tun.

Nejvýznamnější změny zaznamenala v průběhu výroby kabina. Zatímco u prvních vozů se vyráběla z dřevotřísky, která nahrazovala během války nedostatkový ocelový plech, pozdější kabiny byly ocelové, nejprve s dřevěnou kostrou a u posledních modelů už celokovové, z počátku s typickým negativním sklonem čelních skel zvoleným kvůli taktickým důvodům.

Zajímavost: Celkem bylo vyrobeno téměř 34 000 automobilů typu Tatra 111 v mnoha provedeních a modifikacích. Nejčastěji to byly valníky a sklápěče, ale také třeba autojeřáby, autobagry, cisterny nebo vozy na přepravu cementu. Od vozu Tatra 111 byl později odvozen tahač těžkých přívěsů Tatra 141, který se lišil větší osmimístnou kabinou, menším rozvorem náprav i celkovou délkou vozidla, a také jednostranný sklápěč Tatra 147 DC5, někdy též uváděný jako dumper nebo dumpcar.