Další díl populární rubriky přináší informace o nákladním voze, který v letech 1951 až 1952 krátce vyráběla kopřivnická automobilka Tatra pro Československou armádu.
Historie vzniku nákladního automobilu Tatra 128 sahá do roku 1947, kdy vydala Československá armáda požadavky na nové typy vozidel, které měly nahradit nevyhovující a typově roztříštěný vozový park. Podle původního plánu měl vzniknout nový vůz s označením V3T, který měl vycházet z vyvíjeného civilního typu Praga N5T. Návrh nového vozu dostal za úkol Autovývoj Mladá Boleslav a finální montáž měl zajišťovat národní podnik Auto-Praga, z rozhodnutí ministerských orgánů však došlo k přesunu výroby do Tatry Kopřivnice. Vedení Tatry se ale z důvodu technologické nekompatibility se stávající výrobou postavilo proti tomuto rozhodnutí a rozhodlo se navrhnout vůz vlastní.
Základní návrh nového vozu s označením Tatra 128, který využíval mnoho celků nákladního automobilu Tatra 111, vznikl koncem října 1950 údajně přes noc a stavba prototypu trvala pouze 72 dní. Zkrácením dvanáctiválcového motoru Tatra 111 vznikl osmiválcový motor T 108, převodovka byla podobně jako u typu T 111 čtyřstupňová s dvoustupňovou přídavnou převodovkou, k dispozici bylo tedy osm stupňů pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad. Vznikla nová celoplechová kabina s negativním sklonem předního okna. Výsledná dvounápravová třítuna se vyznačovala výkonným motorem, krátkými převisy vpředu i vzadu a značkou světlou výškou, což zaručovalo vozu vynikající terénní vlastnosti. Podstatnou nevýhodou však byla vysoká hmotnost, daná využitím dílů dimenzovaných na mnohem těžší Tatru 111.
Právě vysoká hmotnost se ukázala jako hlavní slabina vozu – v málo únosném terénu zapadal. I přesto byla produkce Tatry 128 schválena jako prozatímní řešení a v srpnu 1951 se rozjela sériová výroba. Nespolehlivost zhotovených vozů daná uspěchaným vývojem sice vedla armádu k úvahám o zastavení produkce, to ale z politických i ekonomických důvodů nebylo schůdné. Problém zapadání vozu se výrobce snažil řešit verzí Tatra 128 N, vybavenou navijákem, a začal také pracovat na třínápravové verzi označené Tatra 130 nebo dvounápravové verzi s dvojitou montáží pneumatik na zadní nápravě označené Tatra 131. Tyto pokusy se však nesetkaly s úspěchem a dne 31. prosince 1952 byla výroba vozu Tatra 128 ukončena. Po vyřazení z armádní služby dožívaly vozy v civilním provozu – díky svým terénním vlastnostem a robustnosti byly valníkové vozy často přestavované na sklápěče pro stavebnictví. Zajímavostí je, že skříňové vozy byly často využívány takzvanými „komedianty“, tedy provozovateli kolotočů a dalších pouťových atrakcí.
