Po třech letech jste se konečně dočkali. Jste rád, že se vám to znovu povedlo?

Jsem velice rád, že se nám povedlo turnaj vyhrát, i kvůli velké divácké podpoře, která nás hnala dopředu.

Vy jste byl i u prvních dvou vítězství MKD Humpolec. Bylo letos těžší získat pohár?

Všechna vítězství jsou složitá. Ale možná to bylo o trochu těžší v tom, že po dvou vítězstvích nás všichni brali jako jednoho z favoritů turnaje.

Co byste viděl pro váš tým jako nejdůležitější moment celého turnaje?

Určitě nejdůležitější je to, dát dohromady tým a sejít se. Pak bylo důležité, že jsme si na hřišti sedli, tým fungoval a táhl za jeden provaz. Hlavně se nám také po dvou letech podařilo přejít přes semifinále.

Finálový duel bývá hodně vyhecovaný a ani ten letošní nebyl výjimkou…

Každé finále je vyhecované, ale musím říct, že letos to bylo až moc vyhrocené. Kvůli tomu jsem si zápas pořádně neužil. Těch emocí tam bylo přespříliš. Je to možná taková kaňka na tom našem vítězství. Bylo by příjemnější, kdyby těch emocí bylo méně.

Máte už putovní pohár někde vystavený?

Ano. Vrátil se tam, kam patří a má své místo v Humpolci na dispečinku. (úsměv)

Jak jste si užil celkově sobotní den?

Byl to velice zdařilý den, který jsem mohl strávit se spolupracovníky a jejich rodinami. Je fajn se potkat i mimo práci. Počasí, nálada a setkání s kolegy z ostatních divizí je příjemné zpestření. Takovýchto akcí se vždy rád zúčastním. Je to dobrá myšlenka, se potkat i mimo kancelář.

Příští rok jdete také na vítězství?

Ano, jdeme. Neznám člověka, který, když jde do soutěže, tak by nechtěl vyhrát.

Závěrem bych chtěl poděkovat vedení společnosti, že umožňuje setkání zaměstnanců i s rodinami a personálnímu oddělení za organizaci.