Prozraďte, prosím, našim čtenářům, jaká byla vaše cesta k řízení autobusu?

Cína: Řidičský průkaz na náklaďák jsem získal už na učilišti, kde jsme v rámci praxe chodili do různých podniků v Praze opravovat zejména nákladní vozy. V jednom z nich, v Michelských pekárnách, jsem pak začal jezdit brigádně při škole s Avií. Poté mě přemluvili, ať u nich ještě chvilku jezdím. Ta chvilka trvala 15 let. Po krachu pekárny jsem ještě přibližně 5 let řídil náklaďák a při tom jsem už chodil do ICOMu brigádně jezdit s autobusem... Práce s lidmi mě baví, takže u ICOMu jezdím nastálo už 6 rokem.

Čermáková: Vždy mě bavilo jezdit s autem. Dělala jsem na poště 5 let a z toho 3 roky rozvážela balíky větším autem. Po 5 letech na poště jsem chtěla zkusit něco jiného a v tu dobu byl akorát ve Slaném Den s ICOMem. Vždy jsem si chtěla zkusit jezdit s kamionem, což nakonec nedopadlo, ale zůstala jsem u autobusu, který budu 1. 12. řídit už 6 let. Moje práce mě opravdu baví. 

A jak vzpomínáte na své začátky, kdy jste usedli za volant autobusu?

Cína: Já se přišel zeptat na dispečink ve Slaném, jestli neshání na víkendy řidiče. Ještě ten den jsem šel na lékařskou prohlídku a do konce týdne jsem se zaučoval v autobuse. Nejsložitější mi přišel strojek, ale do týdne jsem se všechno naučil. Začínal jsem na busech Mercedes-Benz Intouro 5, se kterými se skvěle jezdilo. Nyní mám M-B Intouro 6, kterému už nechybí klima, rádio, zastínění bočního okénka, zásuvka atd. Setrám jsem zatím nepřišel na chuť.

Čermáková: Můj začátek byl těžký. Ne, že bych se bála řízení, ale trvalo mi, než jsem se naučila se strojkem. Navíc svůj první den, kdy jsem měla jet sama, jsem zaspala (smích). Také jsem měla malinko zmatek ve vesnicích, kam jsem měla jet. Tím, že jsem ze začátku dělala „střídače“, tak jsem měla na střídačku Mercedes-Benz Intouro 5 a 6. Intouro 6 mi pak zůstalo dalších 5 let. Nyní jsem dostala Setru.

A jak máte naplánované turnusy?

Cína: Točíme s Péťou tři turnusy, každý jiné, ve kterých je zastoupena jak jízda po vesnicích, tak i linky do Prahy. Je to dobré, alespoň není ježdění jednotvárné. Baví nás práce s lidmi i samotné řízení autobusu. Samozřejmě se občas najdou lidé, kteří jsou arogantní, neohleduplní a tak dále. Těm snad více než o cestování jde o to co nejvíce zanechat své stopy na vybavení autobusu... S těmi se musíme umět vypořádat.

Co máte na své práci řidiče autobusu nejradši?

Cína: Vždy mě v práci povzbudí pochvala od cestujícího nebo dispečera. Úsměvných vzpomínek je spousta, například přikládání platební karty na samolepku, která je přilepená z venku na dveřích, nebo její strkání do pražského označovače jízdenek.

Čermáková: Úsměvných zážitků mám vícero. První bylo to zaspání, o kterém jsem se už zmiňovala. Dále se mě jeden pán ptal, jestli dojedeme do Prahy. Řekla jsem mu, že uvidíme a on odvětil, jestli se nemá náhodou bát. Přišel za mnou druhý den a už mi jen říkal: "Já už se nebojím." Další zážitek byl s paní na trase do Chomutova.  Jela jsem ráno a byla hustá mlha. Celou cestu mi říkala, že je mlha a já jí jen odpovídala, že vidím.  Na konečné zastávce se mi přišla omluvit, že se bála zbytečně. A je pravda, že pochvala od cestujícího je asi nejlepší, co může řidič slyšet.

Od kolegů jsem slyšela, že vás čeká na začátku září svatba. Jak jste se vůbec potkali?

Cína: S Péťou jsme se spíše potkávali jen na trasách, občas jsme prohodili pár slov na konečné. Jiskra přeskočila při školení řidičů. Oba máme za sebou dlouholeté vztahy, ve kterých to už nefungovalo. Nyní nás v září čeká svatba, kde samozřejmě nebude chybět ani autobus, který nás dal dohromady. :-)

Jak trávíte svůj volný čas?

Cína: Co se týče koníčků, na ty není příliš času. Mám dva veterány Škoda, tak když máme čas, tak se jedeme jen tak projet, nebo dáme nějaký sraz veteránů. Dále hodně cestujeme.

Co byste doporučili těm, kteří uvažují o tom stát se řidičem autobusu?

Cína: Budoucím zájemcům o toto povolání bych vzkázal, že to chce se toho nebát. Na druhou stranu, pokud někdo nastupuje jen a pouze kvůli penězům, tak zřejmě dlouho nevydrží. Práce vás musí opravdu bavit jak kvůli vám, tak i kvůli cestujícím, které převážíte.

Čermáková: Já to vidím podobně. To, co bych vzkázala, je, že práce musí člověka bavit, jako každá jiná, jinak nemá cenu ani začínat.

Děkuji za milý rozhovor a přeji mnoho štěstí ve vaší další životní etapě.