V ČSAD Ústí nad Orlicí jste dva roky. Jaké to byly dva roky?

Za celou dobu mého působení u společnosti jsem především poznal řadu zkušených lidí, kteří mě perfektně zaučili do této profese a s několika z nich jsem navázal i kamarádské vztahy. Zažil jsem mnoho různorodých událostí během všedních pracovních procesů, díky kterým stále získávám nové zkušenosti. Právě to, že pracovní činností nejsou žádnými stereotypy, mě naplňuje.

Vy jste předtím měl novinový stánek, proč jste se rozhodl jít dělat dispečera?

Zkušenost, kterou jsem podnikatelskou činností získal, je k nezaplacení. Bohužel jsem musel po nějakém čase trafiku v našem městě uzavřít po příchodu většího konkurenta v podobě výstavby prodejního řetězce a tudíž i poklesu tržeb. Navíc jsem chtěl mít stálou finanční jistotu, zajímavou práci v místě bydliště a volná odpoledne na další mé aktivity.

Někteří řidiči byli prý i vašimi zákazníky. Jak reagovali na to, že vás potkali místo v novinovém stánku v dispečerské místnosti?

(úsměv) Ze začátku si to nejprve neuvědomovali, protože si mne přes malé okénko nestihli dobře prohlédnout. Až po čase seznámení na to s některými přišla řeč a trochu byli udiveni, jakou jsem udělal změnu.

Jste na pracovišti v Lanškrouně, kde máte kolegu Pavla Pánika. Ten je jedním z nejzkušenějších dispečerů v celém koncernu, je to pro vás velká výhoda?

K Pavlovi jsem do města svého bydliště přišel v říjnu 2019 po ročním působení v Ústí nad Orlicí. Mám ho rád, mnohé jsem se od něj po jeho letitých zkušenostech naučil a vlastně se stále učím. Je pro mě velkým vzorem v celé práci dispečera. Jsem přesvědčen, že jsme se za necelého roku a půl dokonale sehráli a spolupráce nám oběma vyhovuje. Rozhodně bych neměnil ani místo, ani kolegu (úsměv).

Hodně jste se od něj naučil?

Hodně. Mimo jiné neřešit některé situace hekticky, ale s klidnou a chladnou hlavou a rozumem.

S panem ředitelem Radkem Kuběnkou máte zase společného koníčka – stolní tenis. Věnujete se mu závodně nebo si „pinkáte“ s kamarády?

Stolnímu tenisu se věnuji závodně od svých deseti let, aktuálně hraji divizní soutěž. Bezmála patnáct let mě také naplňuje práce trenéra mládeže a od roku 2011 dělám i předsedu klubu. Zkrátka mnoho času po práci včetně víkendů mi sebere sport. S panem ředitelem Kuběnkou jsme dříve byli i spoluhráči z jednoho oddílu.

Jaká je práce s dětmi?

Práce s dětmi v klubu je stejně pestrá jako práce s řidiči ve firmě – každý je jiný. Na trénování mě nejvíce baví sledovat postupný sportovní vývoj dětí a jako odměnou pro mě za dobře odvedenou práci jsou výsledky na turnajích a hlavně když to „zacinká“ až na stupně vítězů.

Momentální situace veškeré sportování zastavila. Jak to prožíváte? Chybí vám pohyb a stolní tenis?

Popravdě řečeno chybí i nechybí. Závodní sezona včetně přípravy zasahuje do téměř jedenácti měsíců v roce, takže jsem za každé volno rád. Mám více času na přítelkyni a na jiné aktivity. Nyní je ale situace kvůli koronaviru jiná, takže mě všeobecně sportování chybí. Plně to nahrazuji sportováním venku, vším co je aktuálně povoleno. Ono i na tu kondiční přípravu v rozběhnuté sezoně mnohdy není moc času.

Před dvěma lety jste chtěli uspořádat turnaj ve stolním tenise, který se nakonec neuskutečnil. Plánujete ho zorganiozvat znovu, až to tedy situace umožní?

Rozhodně pokud situace dovolí, tak se pokusíme najít vhodný termín a nalákat spousty zájemců, abychom turnaj mohli uspořádat. Na tuto sportovní akci se moc těším.

Jaké koníčky máte kromě stolního tenisu?

I když mi stolní tenis zabere hodně času, tak nejraději trávím čas cestováním se svou přítelkyní. Také jsme oba milovníci cyklistiky, horské turistiky, plavání a především saunování. V teplejších měsících se někdy donutím jít si zaběhat.