Dobrý den, pane Jiříčku, kde vás naši cestující mohou potkávat?
Teď jezdím linky kolem atomky (jaderné elektrárny Dukovany, pozn. redakce). Pokaždé jiné trasy, je to pro mě dobré, že se to střídá, člověk má větší rozhled.

Prozradím, že jsme se spolu dali do řeči na fotbalovém turnaji. Zaujalo mě, kolik let už jezdíte.
Ano, jezdím už přes 50 let (smích). Jako řidič autobusu jsem nastoupil do ČSAD Třebíč, dnešní Trado, už v roce 1970.

Znamená to, že jste se odjakživa chtěl stát řidičem?
Kdepak, já jsem vyučený zedník. Ale byl jsem dva roky na vojně a tam jsem řídil náklaďák. To mě bavilo a byl jsem v tom dobrý. Chtěl jsem si na vojně udělat i řidičák na autobus, ale to mi nechtěli dovolit, podmiňovali to vstupem do KSČ a to jsem nechtěl. Takže na autobus jsem si udělal oprávnění až o několik let později sám.

Takže po vojně jste jezdil s nákladním autem?
Ano, několik let jsem jezdil náklaďákem při budování Dalešické přehrady a dukovanské atomové elektrárny. Taky jsem jezdil do Sokolova pro hnědé uhlí a do Vřesové pro brikety, zásoboval jsem tím celý Jihomoravský kraj.

A potom jste si zajistil řidičské oprávnění na autobus?
Ano, jak jsem říkal na začátku, roku 1970 jsem nastoupil jako řidič ČSAD Třebíč. Jsem z Rouchovan a celých 27 let jsem jezdil stejnou linku Rouchovany – Třebíč. Pak se měnily trasy a teď jezdím linky kolem atomky.

V dnešní době to je opravdu vzácnost, pracovat tak dlouho na jednom místě.
Dřív se tolik práce neměnila. Řízení autobusu mě od začátku bavilo a pořád baví. Jsem spokojený, trasy znám, proč něco měnit, když je to dobré.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Asi úplně všechno (smích). Tady je krásně, užívám si té přírody Vysočiny, každý den je trochu jiná a vždycky krásná. Při řízení si to užívám. Taky mě baví práce s lidmi, nikdy nejsem sám a rád se podívám na krásné ženy (smích).

Jak se vám jezdí současnými autobusy oproti těm za předchozí roky?
Teď jezdím s Mercedesem a to je paráda. Oproti Karose, se kterou jsem jezdil dřív, je to mnohem lepší. S chlapama těm novým autobusům říkáme „držáky“, protože hodně vydrží a nejsou poruchové. Samozřejmě krom spolehlivosti jsou i mnohem pohodlnější pro mě na řízení, i pro samotné cestující.

Jaké máte krom práce záliby?
Dělám přes 30 let myslivost. Vždycky jsem měl rád přírodu, kamarád mě párkrát vzal na hon, tak jsem si udělal zkoušky a jsem myslivcem. Zrovna teď v noci chodím v noci na divočáky, jak se seče kukuřice, tak hodně vybíhají ven. Atomka je hodně osvětlená, tak je na ně krásně vidět.

Jako myslivec si určitě umíte poradit i s vařením. Jaké jsou vaše oblíbené speciality?
Vařím si už čtvrtý rok. Jsem sám, žena mi před třemi roky umřela... Mohl bych si chodit do sousedství pro obědy ze školky, ale raději si uvařím podle vlastní chuti. Taková krkovice nebo bůček, k tomu zelí a knedlík, to mám moc rád.

A jak si rád upravujete zvěřinu?
Tak třeba srnčí dělám na svíčkovou, medailonky, řízky nebo guláš. Z každé části se hodí něco jiného a vždycky jsou to dobroty (smích).

Jezdím často autobusy ICOM a každý řidič má rád jinou muziku k řízení. Co rád posloucháte vy? Nebo máte raději ticho?
Já nemám rádio, tak neposlouchám nic. Oni stejně cestující často chtějí spát, tak by je rádio rušilo. Jinak si doma rád poslechnu dechovku nebo country, muzika mě baví, hrával jsem na harmoniku.

Takže jste sám muzikant?
Tatínek mě kdysi dovedl do Brna na Zelný trh, nechal si poradit od prodavače a koupil mi harmoniku Weltmeister, že je lepší než ty české. Naučil jsem se na ni, hrávali jsme kamarády po svatbách a slavnostech. Jak jsem začal jezdit, už nebyl čas, hraní po nocích je moc náročné na spánek (smích).

Celé roky pracujete pro stejnou společnost. Co vás baví na ICOM transport? Proč byste ji doporučil jiným řidičům?
Mně to vyhovuje, pracovat pro stejnou firmu. Práce je to dobrá, jsem tu spokojený, tak nemám důvod hledat jinde. Už jsem 15 let v důchodu a řízení mě pořád baví. Děti mám v Brně a Praze, kdybych byl doma, nudil bych se. Jsem zdravý a co víc si můžu přát (smích).

Děkuji za rozhovor, přeji hodně zdraví a samé milé lidi na cestě.