V minulém týdnu jsme pomáhali ukrajinské ambasádě s převozem zdravotnického materiálu do Volyňské oblasti. Cesta trvala celý týden a náš řidič musel trpělivě překonat všechny strasti polsko-ukrajinských hranic. Více o této zásilce se dočtete níže!
V říjnu loňského roku majitelé dopravního uskupení ICOM transport, Zdeněk Kratochvíl a Kateřina Kratochvílová, předali dar na pomoc Ukrajině v souvislosti s válečným konfliktem na jejím území šek v hodnotě 1 000 000 Kč ukrajinskému velvyslanci Vitaliji Usatyjsimu. Dopravce zaměstnává i několik set uprchlíků z Ukrajiny a pomáhal jim i v prvních dnech, například se sháněním bydlení. Ukrajinské ambasádě byla nabídnuta pomocná ruka i do budoucna, kterou nyní opět využili. Nyní bylo naše dopravní uskupení požádáno o převoz zdravotnického materiálu pro ukrajinskou ambasádu v hodnotě přes 120 tisíc euro.
Pro ukrajinskou ambasádu jsme doručovali zdravotnický materiál, převážně balíčky s první pomocí, obvazy a termo přikrývkami. Na Ukrajinu jsme z Česka vezli 12 palet nákladu o váze kolem 3 tun. Přeprava trvala celý týden – 30. 1. 2023 byl naložen náklad a vyjíždělo se z ČR, do cílového ukrajinského města Lyuboml (cca 25 km od ukrajinsko-běloruské hranice) se povedlo dorazit ve čtvrtek 2. 2. a v Humpolci se vozidlo objevilo v sobotu 4. 2. kolem čtvrté hodiny.
Strastiplná cesta
Transport byl cestou do Lyubomlu zpomalen rozsáhlou kolonou na polsko-ukrajinských hranicích, kde v šestikilometrové frontě složené z vozidel s humanitární pomocí a cisteren vezoucích na Ukrajinu pohonné hmoty. Řidiči čekali téměř 24 hodin na vpuštění.
Cesta nazpět rovněž neprobíhala příliš hladce. Z důvodu stávky polských zemědělců, náš řidič prostál v polsko-ukrajinském pohraničí téměř 30 hodin. Probíhala zde blokace pozemních komunikací a hraniční přechod byl uzavřen. Situace se zklidnila až v pátek podvečer, kdy se čekající vozidla konečně dala do pohybu. Příčinou stávky byl dovoz potravin z Ukrajiny do Polska, a tím snížení poptávky a cen po polských produktech od tamních zemědělců.
Cestu vykonal náš zkušený řidič pan Emil Vydra, který dříve zavážel na Východě. Bez váhání tuto zakázku přijal. Na Ukrajině to bylo jiné – po cestě se dalo jet chvilkami jen vlevo, protože pravý pruh nebyl průjezdný. Vesnice působily dojmem pozastaveného času. Na Ukrajině pan Vydra i nocoval v kabině, ale vše proběhlo v rámci možností bez problému.
Jaké dojmy má z cesty řidič Emil Vydra?
„Den a půl trvalo cukání na hranicích. Tři dni cesty. Člověk rád pomůže, ale mělo by to jít rychleji. Myslím, že je to na hranicích špatně organizované. Na polských hranicích jsem předjel frontu, že jedu s humanitární pomocí. Párkrát mi zkřížili cestu, ale když jsem jim vysvětlil, že jedu s humanitární pomocí, tak mě ostatní řidiči pustili. Na hranicích mi řekli, že je to nezajímá a já se musel vrátit na konec několikakilometrové fronty,“ svěřuje se pan Vydra.
„Na hranicích se vždy čekalo dlouho, u ukrajinských hranic je to pochopitelné – čeká tam na vás voják se samopalem, dá vám lísteček s podpisem a SPZ, a pak je potřeba na dalších stanovištích (celní odbavení, kontrola atd.) získat potvrzující razítko. Zatímco na polských hranicích jsou také fronty, ale zde mají již moderně vybavené celnice s 10 boxy, když se do nich celí promrzlí po půlhodinovém venkovním čekání dostanete, zjistíte, že fungují jen dva z nich. To mi přijde škoda, hodně to lidi zdržuje, a pak se člověk ani nediví těm dlouhým frontám u hranic. Přitom v jiných zemích, kde zavážím jsme běžně odbaveni do pár minut, maximálně hodinky,“ konstatuje pan Vydra.
Přes veškeré strasti byl však materiál doručen a již může sloužit ve Volyňské oblasti. Děkujeme všem, kteří pomáhali s tímto transportem.
