Jezdíte u nás téměř 10 let, jak jste se k nám dostal?

Před mým nástupem do ČSAD Slaný jsem jezdil kamionem, ale to mi moc nevyhovovalo, tak jsem u toho jezdil 3 roky brigádně autobusem, a pak jsem se rozhodl jít k ČSAD Slaný natrvalo. Za tu dobu jsem vyzkoušel naše vozidla Mercedes-Benz a samozřejmě i vozidla SETRA. 

Která z řidičských oprávnění vlastníte?

Jsem vyučený automechanik a v rámci školy jsem si udělal všechna možná oprávnění. Autobus jsem si dodělal hned, jak to bylo možné. Jediný řidičák, který nemám je na velkou motorku, ale ten si dodělávat neplánuji.

Co byste doporučil někomu, kdo zvažuje povolání řidiče autobusu?

Určitě je potřeba mít vztah k lidem a rozumět si s nimi. Hlavně ten přístup k lidem by měl být pozitivní, pokud je někdo neustále ve špatné náladě, tak se to pak odrazí i na chování cestujících. Rozhodně se toho nebát a jít to zkusit.

Jaké jsou největší výhody práce řidiče autobusu?

Hlavní výhodu vidím v kontaktu s lidmi. Dřív jsem jezdil na náklaďáku a byl jsem hodně sám, neustále jsem si telefonoval s dalším kolegou. Takhle jsem každé odpoledne/večer doma a mohu mít i volné víkendy. To se mi líbí.

Jaké jsou největší změny, které jste v průběhu let ve své práci zaznamenal?

Změny, které proběhlo jsou k lepšímu, například se začaly proplácet „čekačky“, což samozřejmě vedlo k lepšímu finančnímu ohodnocení. To je super. Na druhou stranu, od té doby, co jezdíme pod PIDem, tak se u nás objevuje více kontrolorů.

Zapomínají u Vás v autobuse lidé nějaké předměty?

Lidi nechají kolikrát v buse hodnotného (věci do školy, umělecké výkresy apod.) a nikdo se o to nepřihlásí. Občas, když zaparkuji u domu, tak synové procházejí autobus. Jednou našli i hluboko mezi sedačkami zapadlou peněženku jakéhosi Chorvata, ve které byl pas, pracovní povolení a další dokumenty. Byla tam podle jízdenky zhruba 2 měsíce a nikdo se po ní nesháněl. Nakonec jsme se k majiteli dostali, zavolali mu, přijel si pro ni a ani nepoděkoval. Jindy jsou tu zase lidé, kteří když si vyzvedávají ztracené drobnosti, tak nejen poděkují, ale občas přidají i nějakou drobnost. To je milé.

Ve svém volném čase sbíráte veterány, kolik jich momentálně vlastníte?

Vlastním dva – Škodu 120 a Tatru 613. Bývaly doby, kdy jsem jich měl i 10, ale kvůli nedostatku místa jsem je prodal, ale až si pořídíme dům, tak opět plánuji rozšířit svou sbírku. Veterány pravidelně větráme na výlety, jezdíme po srazech a už se nemůžeme dočkat letošního Slánského okruhu (pozn. redakce: jedná se o přehlídku historických vozidel s 40km trasou).

Jaký je Vás nejoblíbenější veterán a proč?

Mojí srdcovkou jsou škodovky, bylo to i moje první auto. Do sbírky bych teď chtěl ale asi něco jiného než škodovku. Rád bych nějaký Mercedes, když už s ním jezdím i v práci, nebo ameriku.

Jak se liší sbírání a udržování historických vozidel od běžné údržby moderních vozidel?

Jsem vyučený automechanik a na škodovkách jsem se učil. Ty určitě nepotřebuji dávat do servisu, vše si zvládnu opravit sám. Na novějších autech si drobnosti zvládnu opravit, ale jak je vše v elektronice, tak to raději dávám kamarádovi automechanikovi. Vlastně je pro mě snazší údržba veteránů. (smích)

Vaše veterány mohou spatřit i návštěvníci železničního muzea v Lisovicích, je to tak?

Ano, muzeum se nachází blízko vesnice, kde jsem dřív bydlel. Několikrát jsem jim propůjčoval své veterány do expozice a dnes je tam můžete spatřit. Mám je tam uskladněné ve stodole přímo v muzeu, takže pokud s nimi zrovna nejsme venku, uvidíte je v rámci expozice v Lisovicích.

Poznal jste v práci svou manželku, jak v práci společně fungujete?

S manželkou jezdíme každý svou linku a o pauze můžeme být spolu, což je velká výhoda. Dispečeři nám vychází vstříc, jezdíme stálé turnusy a přestávky trávíme spolu. Začínáme i končíme spolu, takže je to super. Pokud je někde zájezd pro dva autobusy, tak už si nás dispečeři rovnou píšou. (smích)

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme plno šťastných kilometrů!