Ozvala se nám další řidička a to paní Radka Mandlová, která se chce podělit na stránkách Modré vlny o své dojmy a zážitky. Prý její „můza „ je právě asi na dovolené", ale posuďte sami, čte se to velice hezky a věřím, že tento příspěvek není ani poslední.
„ Proč dělám tuto práci?“
Občas se zastavím a přemýšlím, proč vlastně pracuji jako řidička MKD.
Obzvláště, když se věci nedaří, když už stojím třetí hodinu v zácpě před stavbou, či nehodou, když mě vybrzdí nervózní řidič přepychového vozu, když se mé plány na volný víkend potřetí změní z důvodu změn zadání zákazníka…….
Pak mi projede hlavou myšlenka, jestli „TO mám zapotřebí?“……..
Jenže hned v zápětí, přesně v tentýž okamžik, mi naskočí všechny ty krásné zážitky z cest, které jsou neodnímatelným bonusem mojí práce.
Vybaví se mi všechna svítání nad Querfurtskou planinou, západy slunce v červáncích, když klesáte ze španělského středozemí k Valencii, obrovský měsíc ozařující cestu francouzskou Jurou. Adrenalin první stopy v čerstvém sněhu, když jste první na cestě po chumelenici. Zrající hrozny na nekonečných vinicích v Bordeaux, všemi barvami hrající záhony bylin v Provance. Vybaví se mi všechna setkání s "kluky od volantu" o víkendech v Cambrills, nebo za Lyonem. Všechny cesty známé i objevované, všechny plány, kam vyrazit v místě, kde budeme parkovat. Procházky po Pamploně, Carcassoně, Paříži, Barceloně, kvasnicové pivo v Mnichově, Ulmu, Bilefeldu. Koupání v moři, nebo jen v horské bystřině...
Vybaví se mi ten pocit, když v neděli večer startuji na cesty, i ty pátky, kdy se těším domů na vlastní postel, na relax ve vaně s horkou vodou.
Jak říká můj muž, nevadí mu práce v kanceláři a u PC, jen výhled je stále tentýž, obrazy kolem, ani židle se nemění. Ve statickém stavu vydržíme maximálně týden. To je neklamná známka jisté "cestovní závislosti".
Jakmile máte tento "toulavý gen" pod kůží, víte PROČ děláte právě tuto profesi.
S pozdravem a s ICOMem napříč Evropou zdraví Radka.
