„Začal jsem jako dispečer osobní a nákladní dopravy. Dva roky dispečeroval, postoupil na místo vedoucího provozovny, pak jsem pracoval jako vedoucí zájezdové dopravy, staral se o cestovní kancelář a dva roky jsem pracoval jako vedoucí autobusové dopravy,“ shrnul Radek Kuběnka.

Divize ČSAD Ústí nad Orlicí zahrnuje oblast bývalých okresů Svitavy, Ústí nad Orlicí a část okresů Rychnova nad Kněžnou a  Náchod. A kdo zná tento kraj tak ví, jak složité je zde naplánovat plynulou dopravu. V jeho gesci je 178 autobusů a téměř 300 řidičů.

Prozraďte nám něco o své práci. Co se Vám na ní nejvíc líbí?

Nejvíce se mi líbí různorodost a rozmanitost úkolů a činností. Jsem rád za to, že můžu ovlivňovat chod společnosti a přispívat tak ke zlepšování našich výsledků a posouvání firmy neustále dopředu. Důležité pro mě a tak trochu i pro můj klid, je to, že mám vlastně k dispozici zázemí ve velké společnosti, kterým ICOM transport je.

Mám jistotou, že mohu požádat o pomoc v řešení jakýchkoliv otázek a vždy najdeme společnou řeč, která přispěje k výraznému zlepšení nejen u nás, ale někdy třeba i v rámci celého koncernu ICOM a na to jsem opravdu hrdý. Vím, že v tom nejsem sám. A to, že mám zodpovědnost téměř za 300 lidí je zavazující.  

 

Pojďme k řízení. Co by měl podle vás splňovat dobrý řidič?

Dobrý řidič by měl být profesionál ve svém oboru. Vstřícný, usměvavý, rozvážný a asertivní. Nemělo by ho vykolejit jakékoliv jednání cestujících. Práce řidiče autobusu je nelehká služba zákazníkům -cestujícím a podle toho by se měl každý řidič chovat. Dobrý řidič by měl o své práci přemýšlet a hledat způsoby jak se neustále zlepšovat a ne argumentovat důvody, proč to či ono nejde.

 

Co můžete udělat proto, abyste přilákal řidiče?

Řidičů je na pracovním trhu v poslední době všeobecně nedostatek. Přilákat je můžeme širokou škálou nabízených benefitů a výhod, které naše firma poskytuje. A ty nejsou zanedbatelné. Vždyť v které firmě může řidič skupiny B získat tak vysokou kvalifikaci, jakou je možnost řízení autobusu nebo TIR.

 

To je pravda.

Firma pomáhá i v zaměstnávání žen. Ty zaměstnává nejen jako dispečerky, ale i jako řidičky autobusů. V naší divizi v současné době jich již jezdí osm a já věřím, že budou přibývat. Jsme schopni pro ně vytvořit opravdu dobré a odpovídající pracovní podmínky.Také záleží i na dispečerech, na jejich chování, na tom jak se o naší společnosti mluví na veřejnosti, také na tom, jak nás ostatní vnímají.

 

A jak pomoci novému řidiči v jeho začátcích?

Myslím si, že na začátku je velice důležité zájemcům při pohovoru řádně vysvětlit, co od nich očekáváme. Nelhat jim a odpovědět na všechny dotazy před nástupem. Hodně důležité pro setrvání nového řidiče u nás je období zácviku, kdy mu všichni musíme vytvořit odpovídající podmínky pro řádný zácvik.V naší společnosti máme výborné řidiče, jejichž znalosti a zkušenosti musíme při zácviku nových spolupracovníků využívat.

 

Jste schopen ovlivnit spokojenost svých podřízených?

Spokojenost podřízených hodně záleží na nich samotných, na jejich přístupu k práci a daným úkolům.Na mě je abych jim zajistil potřebné podmínky pro jejich práci. Pro celkový úspěch týmu, je důležitá každá pozice.Práce svých podřízených si hodně vážím, bez nich by naše firma nebyla jednou z nejúspěšnějších dopravních společností.

 

A jaké, že jsou to ty sportovní a nesportovní zájmy?

Přes zimu hraji závodně stolní tenis a na amatérské úrovni lední hokej. Rád také lyžuji.V letním období si hlavu čistím na horském nebo i silničním kole.  A tak, jako snad každý, rád plavu a houbařím.

Bydlíme na vesnici v rodinném domku se zahradou se spoustou okrasných keřů a stromečků. O zahradu se stará manželka, na mě je naštěstí „jenom“ sekání trávy.

Rád si posedím s rodinou a přáteli při sklence dobrého vína. V létě se občas dostaneme ke grilování něčeho dobrého v našem altánu, který jsme společnými silami se synem a zetěm postavili.

Nesmím zapomenout na našeho psího dědečka – čtrnáctiletého jorkšíra Endyho, se kterým chodíme denně na procházky. Naštěstí nebo k mé smůle, s ním musím jít, i když je venku škaredě anebo i tehdy, když se mi vůbec nechce.