Kdy jste daroval krev poprvé a co Vás k tomu vedlo?

Poprvé to bylo v roce 2003. Tehdy mě to přišlo jako dobrý nápad, jak bych mohl být někomu prospěšný. Zároveň mě i inspiroval můj táta, když se mi pochlubil bronzovou medailí prof. MUDr. Jana Janského. Tehdy jsem si řekl, že chci takovou plaketu a že ho trumfnu a získám alespoň tu stříbrnou, ne-li zlatou, což se mi nyní opravdu povedlo (úsměv). Zjistil jsem si podmínky, dohodl návštěvu transfúzní stanice a vyzkoušel jsem si první odběr. Zjistil jsem, že mi darování krve nedělá žádný problém a od té doby jsem pravidelným dárcem.

Darujete pouze ve své domovině, nebo jezdíte i jinam?

Jsem domácí typ a nikdy mě nenapadlo darovat krev jinde, takže jsem již 14 let stálým návštěvníkem transfúzní stanice v Pelhřimově.

Český červený kříž bezpříspěvkové dárce oceňuje – máte už nějaké takové vyznamenání?

Ano, již jsem získal všechny medaile prof. MUDr. Jana Janského pro bezpříspěvkové dárce krve, tedy bronzovou za 10 odběrů, stříbrnou za 20 a nyní i zlatou za 40 odběrů. Když jsem začínal, zlato bylo mou konečnou metou, ale nyní po očku pošilhávám po zlatém kříži ČČK, ale ten je za 80 odběrů, takže pokud mi to zdraví dovolí. Uvidíme…

Byl jste někdy požádán o dárcovství v nějakém naléhavém případě?

Vyloženě o dárcovství krve ne, ale 3x jsem daroval krevní destičky a ty byly pro konkrétního pacienta, kterému vylepšily jeho zdravotní stav.

Co říkáte na to, že podle statistiky ubývá počet dobrovolných dárců? (Lidé raději za peníze dávají plazmu.)

Nevím, jak to chodí jinde, ale myslím, že v Pelhřimově je početná armáda dárců krve a sem tam člověk vidí nové tváře, kteří jako já před lety, zkouší svůj první odběr a rozhodují se, jak dál. Je pravdou, že lidé si díky svému tělu přicházejí na hmotné prostředky, tedy dávají krevní deriváty za úplatu. Je to na rozhodnutí každého. Já jsem touto cestou nešel.

Jak Vám v zaměstnání vycházejí vstříc?

Člověk musí vyhodnotit aktuální situaci, kterou musí dispečer řešit. Pokud nemá nikoho, kdo by mě zastoupil, samozřejmě mu vyhovím a přesunu termín návštěvy transfúzní stanice. S dispečerem jsme si vždy vyšli vstříc, takže pak byla spokojenost na obou stranách.

Nabádáte své kolegy k dárcovství?

Nikoho se nesnažím přemlouvat, ale informace nezamlčuji, pokud někdo chce znát podrobnosti a podmínky darování krve. Myslím, že je to svobodné rozhodnutí každého jedince. Musí si uvědomit, co mu to přinese a hlavně co tím může dokázat. To, že někomu tímto způsobem můžeme pomoci je věcí každého z nás. Měla by to být samozřejmost, ale ne na úkor vlastního zdraví. Tak trochu potřebu darovat krev zdůvodňuji ostatním i tím způsobem, že když ve středověku si doktoři s nemocí člověka nevěděli rady, pustili mu žilou a ozdravili jeho tělo. Odběr je tak trochu preventivní pouštění žilou, tělo „vyrábí“ novou krev a nemá čas na nemoci. Pocit, že někomu mohu tímto pomoci, stojí za to, to mi věřte!