O jakou přepravu přesně šlo?
Převážel jsem z Rakouska neprůstřelné sklo. V centru Paříže totiž dělají zátarasy, které jsou třímetrové a právě z neprůstřelného skla. Je to v rámci bezpečnosti po teroristických útocích. Já na místo stavby převážel čtyři palety tohoto materiálu.

Bylo to nejzajímavější místo, kam jste se pracovně dostal?
No tutově (smích). Když se mě někdo zeptá, zda jsem byl v Paříži, řeknu mu, že kdo doposud nestál s kamionem pod Eiffelovkou, tak v Paříži nebyl (smích).

Měl jste čas si vůbec Paříž prohlédnout?
Ne, ne. Já jsem přijel na místo určení, tam si mě převzali pánové z tamní stavby a následně vše zhruba dvě hodiny vykládali. Já jsem potom projel Vítězným obloukem a na okraji města ještě nakládal železo do Belgie.

Co jste říkal na Eiffelovku?
Je moc hezká, ale bohužel ten den nebyla vidět celá, protože byla velká mlha. Díky tomu jsem její vrchol neviděl. Přesto to byl velký zážitek.

V takové metropoli jsou šestiproudové kruhové objezdy. Jaké to je projet s takovým kolosem?
No ty kruháče jsou obrovské, to máte pravdu! Ale jde to v pohodě. Jedete vlastně krokem, plynule kolonou a kroužíte kolem dokola a postupně vyjedete. Člověk to musí umět přečíst. Ale jak říkám, dá se to. Mě už ani nepřijde, že jedu velkým autem.

Připravoval jste se nějak speciálně do tak velké metropole?
Vždy jsem jezdil periférie Paříže, ale do centra nikdy. Dokonce tam nebyl ani nikdo z kolegů, takže jsem z toho měl také obavy, protože jsem nevěděl, co mě tam čeká a nemine. Člověk se koukne na mapy, připraví si navigaci. V dnešní moderní době je takto příprava snadnější. Ne jako dříve, kdy jsme jezdili s papírovými mapami. A moje cesta? Dojel jsem až přímo pod věž na místo určení a vše proběhlo v pohodě.

Klobouk dolů, hodně lidí by se zděsilo i Prahy, ale toto je ještě o stupeň výš
Na cestách v tom nejsem sám. Za sebou mám výborný tým dispečerů. Pan Langr, pan Beránek, paní Miřátská. Oni mě zajišťují a vím, že jsou moje jistota, vždy pomůžou, takže to člověku také dodá klid.

Teď už budete specialistou na Paříž…
Určitě můžu kolegům v budoucnu poradit (smích). Ale jinak jezdím v rámci MKD různorodě. Často Itálii kolem Neapole, či Říma. Jindy zase Belgie, Německo, jak kdy. Ale tentokrát jsem byl poprvé přímo v centru Paříže. My většinou zajíždíme hlavně do okrajových částí tak velkých měst.

Jak jste se vůbec ke kamionu dostal?
Původně jsem chtěl řídit autobusy a před lety jsem pak začínal jako řidič tramvaje v Plzni. Vždy mě lákalo a hlavně bavilo ovládat tak velké stroje, cestovat… Nicméně postupně jsem se dostal až ke kamionu. U společnosti ICOM transport jsem již osmým rokem a jsem zde spokojený.

Děkuji za rozhovor a ať se Vám i nadále daří
Děkuji, na shledanou.