Jste řidič z povolání nebo jste předtím dělal jiné zaměstnání?
Začalo to už na vojně, kde jsem jezdil se sanitkou a potom při nástupu do Průmyslových staveb jsem pokračoval jako řidič – montér. Povolání řidiče máme v rodině, již můj otec byl řidič autobusu, a i dcera se svým manželem jsou řidiči autobusu u jiné společnosti. Řízení mě vždy naplňovalo, řidičem autobusu jsem 10 let. Nastupoval jsem ke společnosti Vydos Bus a.s., kterou po výběrovém řízení v roce 2021 převzala společnost ICOM transport, a.s., která má výborný vozový park a jsem rád že právě tato společnost jezdí ve Slavkově u Brna a u které jsem doteď.

Na jakých autobusových linkách jezdíte?
Jezdím více linek v rámci IDSJMK, moje turnusy obsahují několik linek, např. Vyškov – Brno, Slavkov – Brno, Kobeřice – Vyškov a další, přičemž linky řidičům vždy přiděluje dispečer a tady bych chtěl právě vyzdvihnout holky z dispečinku ve Slavkově u Brna pod vedením Marušky Houšťové, která má pro tuto práci obrovský cit a spolupráce s ní je super.

Proč jste si vybral autobusovou dopravu?
No nejdříve jsem jezdil s nákladním vozem, ale jak jsem již zmiňoval, že můj otec byl řidičem autobusu, kde mě sebou brával na různé cesty, myšlenka že přejdu na autobusovou dopravu byla větší a větší, hlavně z důvodu že jsem chtěl být doma což se mi splnilo.

Na jaký autobus nejvíce vzpomínáte?
Jezdil jsem s Karosou, Ivecem a Sor, nyní se Setrou, ale asi nejvíce vzpomínám na Karosu.

Jak se obměnila technika oproti minulým letům?
Připadá mi, že byla dříve jednodušší, dnes je v ní plno elektroniky, na jednu stranu je to určitě výhoda, ale jsou tím pádem poruchovější. Přesto se firma ICOM o vozy dobře stará a na Setru, s kterou jezdím nyní, nedám dopustit.

Co na práci řidiče považujete za nejnáročnější?
Být všude na čas podle jízdního řádu, a přitom dodržovat všechny návaznosti spojů a zároveň dodržovat i spotřebu. Určitě nám to neulehčují kolony a náročný provoz u Brna, mnohdy i právě problémový cestující, kteří nechtějí dodržovat přepravní řád. Snažím se s lidmi domluvit vždy slušně, komunikace s nimi patří k mojí práci, ale když srovnám dobu, kdy jezdíval můj táta, tak tam lidé měli k řidičům daleko větší respekt a úctu.

Máte nějakou historku s cestujícími?
Ano mám, třeba s paní, která mi vběhla do autobusu na poslední chvíli s kávou a pizzou. Slušně jsem ji řekl, že do autobusu se nesmí vnášet jídlo a otevřené nápoje a obeznámil ji s přepravním řádem na což si paní sedla, kávu si odložila vedle a začala pizzu jíst. To už jsem ji řekl, že takto dále nepojedeme a navzdory negativním reakcím ostatních cestujících že se nepojede. Paní vyběhla z autobusu ven, vyhodila pizzu i s kávou do koše a nastoupila zpět, sedla si a řekla můžeme tedy jet. Řekl jsem jí, že bych rád viděl jízdní doklad, když si sedla a ona mi řekla, že si už žádný nekoupí, že cesta se mnou ji stála už 150 Kč. Pod pohrůžkou, že budu muset zavolat městskou policii si nakonec jízdenku koupila a my mohli pokračovat.

Co děláte ve volném čase, jaké máte koníčky?
Koupil jsem si skútr, je to pro mě relax, člověk při jízdě na něm vnímá okolí kolem sebe úplně jinak, a přitom si tu jízdu plně užívá. Také máme dva pejsky Pražské krysaříky, se kterými jezdíme na výstavy.

Jak taková psí výstava probíhá?
Tak v první řádě je výstav hned několik jako oblastní, krajská, národní, mezinárodní, evropská či klubová a je jich několik během roku. Nejdůležitější je předvedení psa ve výstavním postoji a pohybu. Mezi psem a vystavovatelem musí být dokonalá souhra, pro to má moje manželka cit a každé plemeno má svá specifika pro předvedení. Na každé výstavě jsou nejdříve posuzovaná jednotlivá plemena a potom se každý vítěz daného plemene zúčastní závěrečných soutěží kde jsou pak psi rozděleni podle FCI skupin.

Daří se Vám?
Ano, naši pejsci Victory a Haggy jsou výstavně velice úspěšní, oba jsou multišampioni a dosáhli u nás na ocenění nejvyšší. Dokonce ten starší Victory, kterému je 11 let a je již veterán poráží své daleko mladší soupeře.

Kde se výstavy konají?
Tady u nás se konají např. z těch větších měst v Praze, Brně, Olomouci, Mladé Boleslavi, Klatovech či v Českých Budějovicích, ale je jich samozřejmě mnohem víc a také potom i v ostatních zemích jako je Slovensko, Polsko atd. kam také jezdíme. Je to pro mě pěkné odreagování.