Jaká byla Vaše cesta za volant kamionu?

Už od 10 let jsem chtěla být řidičkou kamionu. To je tak, mám ráda čtení a čtu poměrně hodně a říkala jsem si, že v tom kamionu bych mohla mít občas klid a číst si. Mám totiž 4 děti – kluky, takže to doma moc nejde (smích). Za komunistů taky bylo pro ženu poměrně těžké dostat se za kamion. Děti vyrostly a některé z nich začaly jezdit u ICOMu no a jednoho dne mi syn povídá: „Mami, je čas si plnit sny,“ a tak jsem si ve 43 letech začala dělat řidičák na kamion. Bylo to trochu později než je obvyklé, ale vůbec toho nelituju.

Co na Vaší neobvyklou práci kamioňačky říká Vaše okolí?

Okolí je většinou překvapené. Známí mi naopak fandí, začala jsem sice celkem pozdě, ale mám velkou podporu.

Jezdíte u nás bezmála 11 let, jak hodnotíte pokrok, který za tu dobu ve firmě nastal?

Dostáváme tu stále novější a novější auta. Je to pecka. Auto teď všechno hlásí: upozorňuje mě na auta přede mnou nebo třeba když máme kratší rozestup, než je potřeba. Taky jsou tu 2 klimatizace – jedna na střeše a jedna vevnitř. Změnila se i docházka – nemusí se psát hodiny ručně jako dřív, ale všechno se teď automaticky propisuje do tabletu – tankování, najeté kilometry a na dispečinku si to pak sami spočítají. To je pokrok jako blázen a já aspoň nemusím počítat. (smích)

Jaká je komunikace s dispečery?

Tak tady si nemůžu vůbec stěžovat. Máme super dispečery a jsem s nimi na výsost spokojená. Pan Langr byl můj první dispečer a vždy mi vyšel vstříc. Všechno se u nás řeší včas a v ničem není problém. Byla jsem i dlouhodobě nemocná, a proto teď musím navštěvovat lékaře častěji. Bála jsem se návratu, ale všichni mi vyšli vstříc, abych měla prostor na lékařské prohlídky a také i na nějakou tu manikúru. (smích) Je to super!

Do jakých měst jste zavítala a kde se Vám nejvíce líbilo?

Podívala jsem se po Francii, projela jsem skoro celé Německo, kousek Rakouska a Čechy. Nejvíce se mi líbilo ve Francii v malém městečku. Je to pecka, je tam nádherná dálnice, městečko si lze taky prohlédnout a u místa na zaparkování je venkovní sprcha, takže si tam lze dát sprchu třeba v plavkách.

Práce za volantem je většinou brána jako mužská, má tato práce určitá úskalí, které by některé ženy mohly hůře překonávat?

Z hlediska času je to náročnější, ale my máme štěstí na dispečery. Už jsem babičkou a je jasné, že bych nejraději trávila více času s vnoučaty. Dispečeři mi ale vychází vstříc. Někdy jsou pro mě více stresující nové trasy, to mám ze začátku nervy, aby se to všechno stihlo.

Nebojíte se jako žena přespávat sama v kabině?

Nebojím, mám takové zařízení na kliky, které na ně připevním. Kabina se zamkne a jde pak otevřít jenom zevnitř.

Co se týče nakládky, není to příliš náročné?

Pro ženu je to samozřejmě náročné, je to těžká práce. Plachta na přetahování je poměrně těžká a někdy se u toho člověk namorduje. Na druhou stranu jsou chlapi hodně ochotní a leckdy mi pomůžou.

Jak se na Vás dívají ostatní chlapi - kamioňáci?

Chlapi jsou ochotní, ale není to pravidlem. Mám i kolegu, který je zcela proti tomu, aby ženy řídily kamiony, prý je to chlapská práce a já mu jí beru. Většina kolegů ale spíš pomůže a jsou rádi, když vidí ženu za volantem. Zkrátka jsou ti, kteří se usmívají a pomůžou a pak jsou i tací, kteří ani nepozdraví. To je asi všude.

Jezdíte sama nebo ve dvojposádce?

Zprvu jsem jezdila na dvojposádce, pak sama, následně jsem přivedla do ICOMu manžela a ten začal jezdit. Zaučovala jsem ho a jezdili jsme spolu rok a ¾, ale to se nedalo. (smích) Tak jsme začali jezdit sami a máme se o to víc rádi. Jsem navýsost spokojená.

Jak trávíte volný čas?

Hodně čtením, jak už jsem zmiňovala. Děti mi také pořídily chytré hodinky, a tak s manželem o víkendu hodně chodíme po okolí. Taky rádi plaveme - v létě v rybnících, v zimě v bazénech, to se krásně protáhne tělo.

Jak často čtete?

Čas na čtení se tu najde. Někdy čekám delší čas na vykládku a nakládku, a tak můžu číst. Beru si na 3 týdny třeba 11 knih a všechny je stihnu přečíst.

Jaký je Váš oblíbený žánr?

Miluju detektivky, třeba teď čtu knihu od Jo Nesba a nemůžu se odtrhnout. Je úžasně napínavá. 😊

Co byste vzkázala dalším ženám, které přemýšlí o stejné profesi, ale ještě nejsou plně rozhodnuty?

Holky, jestli chcete zkusit tuhle práci a rády řídíte a cestujete, je to ta nejlepší příležitost. Podíváte se i do nějakých těch vesniček. Obavy a strach máme všichni, i chlapi, jen to nepřiznají. Někteří mají větší strach než my. Klidně se k nám přidejte, my se Světlankou do kolektivu ještě nějaké ženy rády přivítáme!

Děkuji za rozhovor a přeji plno šťastných kilometrů!