Odkud pocházíte a jak dlouho již žijete v České republice?

Jsem původem z Ternopilské oblasti a v České republice žiju už čtyři roky.

Kvůli současné situaci zamířilo mnoho ukrajinských pracovníků zpět do své domoviny, Vy jste tu však zůstal. Cítíte se tady už jako doma?

Ano, rozhodnul jsem se, že tu zůstanu. Mám v Čechách svoji matku, která tady žije už přes 20 let, a hlavně manželku a dítě. Na život tady jsem si už zvyknul a určitě tu chci žít dál. Líbí se mi, že je to tu takové klidné. Taky mám rád české jídlo a baví mě i cestování po Čechách. S rodinou se nám moc líbilo například v Praze nebo v Brně, kde jsme naposled byli v zoologické zahradě.

Je naopak něco na Ukrajině, po čem se Vám stýská?

Nejvíce asi po rodině. Moje matka sice dlouho žije tady, ale otec zůstal na Ukrajině. Občas za ním jezdím, i když teď tedy kvůli současné situaci samozřejmě nemůžu.

Na to, že zde žijete čtyři roky, mluvíte opravdu dobře česky. Jaké slovíčko vám dělalo při učení největší problémy?

S žádným slovíčkem jsem asi problém neměl, ale dlouho mi trvalo, než jsem se naučil říkat „ř“. (smích)

Jak jste se dostal k práci přijímacího technika?

Nejdřív jsem asi dva a půl roku dělal řidiče autobusu pro TRADO-BUS. Pak jsem se dozvěděl, že v Humpolci hledají dispečera kamionové dopravy a dostal jsem nabídku, jestli bych to nechtěl zkusit. Že bych se jim prý hodil, protože tam pracuje spousta Ukrajinců. Tak jsem šel na pohovor, i když jsem vlastně tolik nechtěl dělat v kamionové dopravě a spíš jsem se chtěl věnovat něčemu v souvislosti s autobusy, kterým přece jen víc rozumím. A v té době jsem se dozvěděl, že mají volné místo na servise. Sepsal jsem a poslal životopis, no a tak jsem teď už druhým rokem tady. Na práci přijímacího technika mě baví hlavně komunikace s lidmi i to, že pod sebou mohu vést lidi.

Kromě toho, že pracujete jako přijímací technik, tak ale i nadále řídíte na dohodu autobus pro TRADO-BUS.

Ano, většinou jezdím ráno, pak po práci a někdy i o víkendech. Řízení autobusu je pro mě koníček, moc mě to baví a strašně by mi chybělo, kdybych nemohl jezdit.

A jakým způsobem se nejraději odreagováváte po pracovní době?

Chodím na ryby. Ryby jsem začal chytat už ve čtyřech letech na Ukrajině a jsem do toho blázen. Ale rád trávím čas také s rodinou

Jaký byl Váš největší úlovek za poslední dobu? A chodíte chytat ryby i v dnešní době?

Tak to byl asi bolen, který měl 72… né, 73 cm. Na ryby zajdu občas i teď, naposledy jsem byl chytat na Dalešické přehradě. Oproti Ukrajině je to tu trochu přísnější, tam totiž nemusíte mít povolení. Ryby jsou tady ale stejný. (smích)

Co bude první věc, kterou uděláte, až se život zase navrátí do normálních kolejí?

Asi si hned sundám tuhle roušku. (smích)

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru do dalších dní.