Celá rodina pracuje v dopravě a tak ji má v krvi. Řidič Libor Starý brázdí silnice v okolí Slaného téměř třicet let. V ČSAD Slaný je od školy, kdy začínal jako mechanik. Po vojně jezdil se sklápěčkou a pak přesedlal na linkový autobus, kde je do teď. Když bylo potřeba, tak se vydal i na delší cesty se zájezdovým autobusem. Nejdál se podíval do Skotska.
V ČSAD Slaný jste už dlouhých devětadvacet let, jak jste se do společnosti dostal?
Vlastně přes tátu, který u ČSAD pracoval téměř od samotného založení. Poté, co jsem nastoupil já, tak jsme spolu ještě nějaký čas jezdili. On potom šel do penze.
Když koukám na vaše datum narození, tak jste musel nastoupit hned po škole.
Ano. Já jsem se vyučil pro ČSAD mechanikem. Ze začátku jsem dělal na dílnách. Pak jsem odešel na vojnu, když jsem se vrátil, tak jsem začal jezdit se sklápěčkou. A pak jsem přešel na autobus.
A jezdil vždy jen linkový nebo jste jezdil i zájezdovou dopravu?
Vždycky na plno linkovou. Pak přišli, jestli bych, když bude potřeba, jel i jako pendl na zájezdovku, tak jsem kývl.
Kam jste se nejdál podíval?
S ICOMem to bylo do Londýna a do Španělska. Pak jsem jezdil i se soukromníkem, a to jsme nejdál byli ve Skotsku.
Vy jste od malička tíhl k autům nebo jste k tomu přičuchl až, když jste byl větší?
Od mala. Ani to jinak nešlo. Naše celá rodina je propletená s dopravou. Máma je na dráze, táta jezdil u ČSAD a sestra u ČSAD je taky. (smích)
A máte i nějaké nástupce?
Tak holky k tomu netíhnou a kluci jsou ještě malí.
Když máte volno, jaké máte zájmy, koníčky?
Upřímně, teď toho volného času moc není. Ani na děti.
Je něco, co vám v době všech omezení, chybí? Hodně chlapů se těší na točené.
Já bydlím v malé vesnici, kde je hospoda otevřená jen občas a ani jsem tam nechodil. Já nekouřím, nepiju, tak mi ani nic nechybí. Jediné, co je znát, že jezdí míň lidí. Ovšem to má taky něco do sebe.
