Říká se, že trpělivost je klíčem k úspěchu, a kdo jiný by o tom mohl vědět víc než rybář. Tentokrát jsme si povídali s naším kolegou Janem Otradovcem, který tráví volné chvíle nejraději u vody. Prut, podběrák a termoska s kávou to je jeho recept na dokonalý odpočinek po práci. Jak se k rybaření dostal, jaké má největší úlovky a jestli by si troufl zorganizovat firemní rybářský den? Přečtěte si, co všechno nám prozradil.
Na úvod se nám prosím krátce představte – na jaké pozici v ICOM transport pracujete a jak dlouho jste součástí našeho týmu?
U ICOM pracuji jako řidič kamionu od roku 2006. Předtím jsem jezdil v ČSAD Benešov, která byla součástí skupiny ICOM transport. Už jako kluk jsem měl k náklaďákům blízko jezdil jsem s tátou do lomu, kde řídil Tatru 148, a občas mě nechal i „přičichnout“ k volantu. Hrozně mě to bavilo, a tahle vášeň pro řízení mi zůstala dodnes.
Kdy jste poprvé „chytil rybu“ – a tím teď nemyslím jen tu skutečnou, ale i rybářskou vášeň?
Bylo mi asi osm let, když jsem poprvé vzal do ruky prut – tehdy ještě jako malý pytlák u našeho rybníka. Pamatuji si, jak jsem chytil svého prvního kapříka a ten zážitek mě úplně pohltil. Brzy jsem si udělal rybářský lístek i povolenku a začal chytat poctivě. Pak ale přišla škola vyučil jsem se v Čáslavi na SOU dopravním a po nástupu do práce jako mechanik už nezbývalo moc času. Když jsem později začal jezdit kamionem, rybaření šlo úplně stranou. Až před čtyřmi lety jsem se k němu znovu vrátil a znovu se do něj zamiloval.
Pamatujete si ještě na svůj úplně první úlovek?
Ano, byl to kapr kolem 45–50 cm, vážil asi 2 kilogramy. Bylo to právě u nás na rybníku. I když už si nepamatuju všechny detaily, ten pocit, když se prut poprvé ohnul, se prostě nezapomíná.
Jaký styl rybaření vás nejvíc baví – kapři, přívlač, muškaření, nebo něco jiného?
Nejvíc mě baví kapři a také method feeder. Líbí se mi ten klid, ale i napětí při záběru. Přívlač občas také zkusím, hlavně když chci změnu a trochu akčnější styl.
Máte své oblíbené místo, kam se za rybami pravidelně vracíte?
Rád objevuji nové revíry, protože každý má jinou atmosféru a podmínky. Ale stejně tak se vracím i na místa, kde jsem už chytal a mám k nim vztah.
Existuje i vysněná destinace, kde byste si jednou chtěl zachytat?
Rozhodně bych chtěl jednou vyrazit na týdenní výpravu na Orlickou přehradu. Byl jsem tam jako malý kluk s tátou – jen na pár hodin, tehdy jsem chytil jednoho malého cejna. Ale ten zážitek ve mně zůstal a říkám si, že jednou se tam musím vrátit „naplno“.
Který úlovek pro vás byl zatím největší trofejí – a máte k němu příběh?
Můj největší úlovek je kapr o délce 82 cm a váze 10,2 kg, a také amur dlouhý 98 cm, který vážil 12 kg. Bylo to na soukromém revíru, kam jsem vyrazil se synem. Už jsme měli skoro všechno sbalené, že pojedeme domů, a pruty jsme nechali ve vodě jako poslední. Najednou se ozvalo pípnutí… Myslel jsem, že je to kapr, ale když jsem rybu přitáhl blíž, poznal jsem, že je to amur. Ten souboj byl úžasný a když jsme ho zvážili, měl jsem obrovskou radost – můj osobní rekord!
Jak vypadá váš ideální den u vody?
Někdy je ideální ten den, kdy ryby neberou – člověk si odpočine, vyčistí hlavu a jen poslouchá přírodu. Jindy zase, když berou, je to opravdový adrenalin – napětí, očekávání, souboj s rybou. Nejraději mám rána a večery u vody, když se hladina zrcadlí a svět je tichý. A většinou nejezdím sám – mám tři syny a vždy se někdo přidá.
Někteří rybáři chytají stylem „chyť a pusť“. Pokud nepatříte mezi ně, prozradíte tip na kuchyňskou úpravu ryb?
Na svazové vodě se ryby brát mohou, ale jen s dodržením pravidel – předepsaná míra, váhový limit. Na soukromých revírech se často chytá stylem „chyť a pusť“, což respektuji. Když si ale rybu vezmu, nejraději ji připravuji na másle s kmínem, česnekem a lehce obalenou v mouce – jednoduché, ale výborné.
A co legendární zlatá rybka? Kdybyste ji měl na háčku, jaká by byla vaše tři přání?
První přání by bylo chytit svého vysněného sumce – zatím se mi to nepovedlo. Druhé přání by bylo zdraví – pro mě i moji rodinu. A to třetí bych si nechal pro sebe.
Kdybychom někdy zorganizovali firemní „rybářský den“, přihlásil byste se jako organizátor?
Rozhodně ano! Rád bych se zúčastnil jako organizátor i jako soutěžící. Myslím, že by to byla skvělá akce – příjemná, odpočinková, ale i lehce soutěživá.
Závěrem
Po našem povídání je jasné, že rybaření není jen o trpělivosti a úlovcích, ale hlavně o klidu, přírodě a radosti z každého okamžiku. Možná právě proto by nebyl špatný nápad zorganizovat firemní rybářský den ICOM – s přátelskou atmosférou, sdílením zážitků a třeba i malou soutěží o „největší úlovek dne“. Tak co myslíte – najde se dost rybářů, kteří se nechají zlákat na tuhle výzvu?
Mohlo by Vás zajímat:
Nabídka pracovních míst v ICOM transport: KARIÉRA
Foto: archiv Jan Otradovec
Redaktor: Martin Havran
