Mohl byste se prosím našim čtenářům krátce představit?

Dobrý den, jmenuji se Martin Pavézka, je mi 55 let. Narodil jsem se ve Vyškově, dnes bydlím v Němčanech u Slavkova. V dubnu to budou čtyři roky, co jsem nastoupil do ICOM transport. Předtím jsem 16 let jezdil u Dopravního podniku města Brna. Mezitím jsem prošel také firmami FlixBus, Steiner a Umbrella, kde jsem se věnoval mezinárodní dopravě.

Proč jste se rozhodl přejít do ICOM transport?

Po šestnácti letech v Brně už rozumný člověk zkrátka potřebuje změnu. Chtěl jsem se vrátit tam, kde jsem začínal – k práci v ČSAD. ICOM byl mým favoritem hned od začátku. Vnímal jsem ho jako stabilní firmu s kvalitními autobusy a dobrým zázemím pro zaměstnance. Prostě velká firma, solidní technika.

Dá se popsat vztah k autobusům, konkrétně ke značce SETRA?

Setra je moje srdcovka. Jezdil jsem Iveco i SOR, ale Setra je prostě jinde. Od STK k STK bez servisu, brzdy až kolem 125 tisíc kilometrů, dobrá spotřeba. Na ovládání je lepší než PlayStation a královnou je manuální převodovka. Jezdím Setru 415 LE, manuál, dvouosá – z mého pohledu ideál.

Jakou linku v regionu jezdíte?

Jezdím linku 630 – Hodějice, Lovčičky a okolí. Je to klidnější linka, někdy plná, jindy poloprázdná.
Navíc parkuji s autobusem doma a ráno s ním zase vyjíždím, takže příchod a odchod z práce je jako v pohádce.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste jezdil zájezdy do zahraničí?

S Danone jsme jezdili do Francie, Španělska i Maroka, někdy jsme byli 24 dní v kuse pryč. Člověk pozná jiný svět, kultury, lidi. Zažil jsem Balkán i Turecko a řidičské povolání je vlastně takové cestovatelství jen s velkou dávkou zodpovědnosti.

Jak zvládáte komunikaci s cestujícími?

Je to práce s lidmi a konflikt občas přijde. Snažím se nepřilévat olej do ohně a vyhrocené situace často přecházím mlčením. Na jednom školení nám psycholožka říkala: „Když vás někdo naštve, usmějte se a nemluvte.“
V práci to funguje skvěle. Doma už méně… Představte si situaci u nás doma: děti řvou, vibrují po celém baráku, já sedím v klidu v křesle, jedním okem sleduji televizi, druhým mobil – takhle asi 10 minut. Držím se pokynů psycholožky – mlčím a usmívám se. Asi po deseti minutách bohorovného klidu proškoleného autobusáka s úsměvem a bez řečí na aktuální domácí situaci přišla reakce mé ženy…...a ta byla velmi prudká - nepublikovatelná. Co funguje v práci, doma zaručeně nefunguje.

Co byste poradil novým řidičům? Je potřeba pro řízení autobusu talent?

I když jsem Býk a dost tvrdohlavý, poradím hlavně klid. Jezdit s rozumem a předcházet zbytečným konfliktům se dá. A talent? Ten se pozná. Někdo se naučí jezdit rychle, jinému to nejde ani za sto let. Někdy pomůže dotyčného „hodit s autobusem na asfalt a nechat ho plavat’’. A talent se ukáže.

Jak vidíte zázemí ICOM transport ve Slavkově?

Čeká nás rekonstrukce autobusového nádraží, takže se zase posuneme dál. Rekonstrukce prospěje všem a těšíme se, až budeme mít zázemí v novém.

Dozvěděl jsem se, že jste dlouholetý myslivec. Jak jste se k myslivosti dostal?

Myslivcem jsem od roku 1992. Jsem členem honebního společenstva a podílím se na chodu honitby. Času na myslivost ale moc nemám, naháňky nebo lov stihnu maximálně dvakrát do roka.

Máte nějakou veselou příhodu z nahánění?

Není veselá, ale skutečně se stala. K padesátinám jsem dostal možnost ulovit jelena v Tatrách.
Přišel čtrnácterák, nádherný kus. Ale nevystřelil jsem. Patří do lesa a vzít mu život jen kvůli tomu, že je jeho život darem k mým padesátinám? Ten jelen dostal dar života a já nemám právo mu ho vzít. Přesto jsme to zapili stejně důkladně, jako kdybych ho trefil a to už bylo hodně veselé. 

Mimo myslivost máte také velký ovocný sad. Co s úrodou? Zkapalňujete?

Mám asi hektarový sad se třemi sty stromy ve snové kombinaci meruněk a švestek. Ale na vypalování už mě neužije. Lidé v okolí vědí, že si mohou přijít natrhat, a co s tím udělají, je jejich věc. I ze sadu mám jednu příhodu, jednou jsem chtěl pokácet velkou třešeň, aby bylo v sadu víc světla. Stál jsem tam s nářadím, ale když jsem se na tu krasavici podíval, vzpomněl jsem si na jelena. A bylo jasno, třešeň můj sad stále zdobí.

Takový sad už vyžaduje techniku, nebo jde vše ručně?

Určitě s technikou. Konkrétně mi pomáhá Zetor 6711 – pracant a klasik. Teď je po kompletní repasi motoru, je to moje spolehlivá „leštěnka’’. Rád bych dodal, že práce v sadu je pro mě spíš relax než práce.

Rozhovor jsme ukončili ve chvíli, kdy se pan Pavézka musel vrátit za volant a vyrazit včas na svou linku Hodějice – Lovčičky.

A můj dojem?

Martin Pavézka je pestrá osobnost. Dobrý týmový hráč ve slavkovském kolektivu, člověk, který umí vzít mozek do  ruky ať už jde o myslivost, sad, život nebo volant. A to bohatě stačí. 

Líbil se Vám rozhovor? Máte ve svém týmu, kolektivu někoho s kým bych mohl udělat podobný rozhovor? Dejte mi vědět na email martin.havran@icomtransport.cz a já ho pro vás v rámci e‑magazínu Modrá vlna rád připravím. 

Děkuji
Redaktor: Martin Havran 
Foto: ICOM transport, archiv Martin Pavézka