Rozhovor s vedoucím nákladní dopravy Michalem Dočkalem
10 Duben 2026 | Ze společnosti Pro zaměstnance
S Michalem jsem se poznal u příležitosti služební cesty do výrobního závodu autobusů SETRA v Neu-Ulmu. Za volant novotou navoněného služebního vozu M-B usedl ředitel střediska servisu Martin Morkus, na zadní sedadlo vedoucí personálního oddělení Petr Král a já. V Humpolci jsme nabrali Michala Dočkala. Michal vzhledem ke své figuře obsadil, jak sám s nakažlivou jistotou poznamenal – sedadlo smrti. Na cestě jsme strávili celkem téměř 12 hodin, takže byla šance na pokec. Za tu dobu ve mě mimo jiné uzrála i myšlenka na rozhovor právě s Michalem.
Krátké představení - Michal Dočkal, 33 let, rodák z Havlíčkova Brodu vystudoval střední školu s maturitou a ochutnal i vysokoškolskou logistiku, pracoval v Anglii, kde si zdokonalil svoji znalost anglického jazyka. Pak už byl Michalův osud řízen praxí.
Michale, jak dlouho už pracuješ v ICOM transport a na jaké pozici jsi začínal?
V ICOM transport pracuji osmým rokem a začínal jsem na pozici dispečera MKD na dispečinku v Humpolci. Poté jsem se na 3 roky přesunul na pozici dispečera TKD v Jihlavě, abych se poté posunul zpět do Humpolce na pozici dispečera MKD a poté na zástupce vedoucího střediska.
Pamatuješ si ještě svůj úplně první pracovní den?
Ano, pamatuji si na něj celkem dobře. Do Humpolce jsem dorazil v 5:45, protože jsem si myslel, že budu začínat v 6:00 a nechtěl jsem první den přijít pozdě. Jenže v té době dispečink začínal až o hodinku později, a tak jsem tam plný nervozity z prvního pracovního dne v nové firmě, a navíc na pozici, se kterou jsem neměl žádné zkušenosti, postával do půl 7. Po dobré kávě, kterou mi připravili budoucí kolegové si mě převzal vedoucí střediska pan Langr a seznámil mě s tím co mě bude čekat v dalších týdnech a měsících.
Co tě tehdy k práci u nás přivedlo? Byla to náhoda, doporučení nebo jasná volba?
Byla to vlastně kombinace příležitosti a snahy posunout se dál. Zhruba 2 měsíce před nástupem do ICOM transport jsem se vrátil z Anglie, kde jsem několik let pracoval jako řidič kamionu a zároveň se podílel i na zaškolování nových řidičů. Po návratu do ČR jsem chtěl najít uplatnění v dopravě a zároveň se profesně posunout na jinou pozici. Zkušenosti ze zahraničí a každodenní komunikace v angličtině mi v tom směru pomohly získat širší pohled na obor a přirozeně jsem je chtěl dál využít. Při hledání na internetu jsem narazil na nabídku práce na pozici dispečera v ICOM transport. Když jsem si o firmě zjistil více informací, vše mi do sebe zapadalo, takže jsem poslal životopis. Po úspěšném absolvování výběrového řízení jsem následně nastoupil.
Nedávno ses posunul v rámci struktury MKD. Jaká je tvoje nová pozice a co všechno obnáší?
Ano, od února letošního roku působím jako vedoucí střediska mezinárodní dopravy. Vnímám to jako velký kariérní krok, který s sebou přináší odpovědnosti. Mezi hlavní úkoly patří dohled nad bezproblémovou realizací přeprav pro naše zákazníky, efektivní využívání vozového parku a práce s řidiči. Nedílnou součástí je také spolupráce s dalšími odděleními ve firmě, například s fakturací, mzdovou účtárnou nebo personálním oddělením. K tomu patří i řešení provozních situací, snaha o to se z nich ponaučit, a předcházet jim. Velmi si cením toho, že jsem přebíral středisko ve výborném stavu a že se mohu opřít o skvělý tým všech pracovníků na dispečinku a o zkušené řidiče.
V čem vidíš největší rozdíl mezi předchozí a současnou rolí?
Největší rozdíl je asi v tom, že dříve jsem řešil hlavně každodenní operativu kolem přeprav. Teď mám zodpovědnost za fungování celého střediska a práci týmu dispečerů. V dopravě se občas objeví situace, které nejdou úplně podle plánu, a právě tehdy je důležité zachovat chladnou hlavu a společně najít nejlepší řešení.
Přesunul se někdo jiný na tvoji původní pozici, nebo ji zatím „držíš“ zároveň s tou novou?
Zatím zastávám obě pozice současně. Je to sice o něco náročnější, ale beru to jako dočasné řešení, než se nám podaří najít vhodnou posilu do týmu. Věřím, že se to brzy podaří a dispečink bude znovu fungovat v plném složení.
S kolegy v MKD hraješ hokej v Humpolci, jakou ligu hrajete a na jaké pozici nastupuješ? Jaký je věkový průměr týmu?
Ligu nehrajeme žádnou, ačkoliv mi to občas přijde zápalem jako extraliga. Chodíme si zahrát jednou za 14 dní na stadion do Humpolce. Nejraději nastupuji v útoku, ale pokud je třeba, tak se nebráním ani postu obránce. Jediný post, na který bych si netroufl je brankář. Ti, kdo si tam stoupnou, a navíc „zachytají”, mají můj obdiv. Věkový průměr je vyšší. Ve svých 33 letech jsem na ledě většinou nejmladší a část spoluhráčů dosahuje na téměř dvojnásobnou hodnotu.
Podporuje nějakým způsobem Vše hrátky s pukem ICOM transport?
ICOM transport nás podporuje úhradou pronájmu ledové plochy, což není vůbec zanedbatelná částka a tímto bych chtěl vedení ICOM transport za tuto podporu opravdu poděkovat. Myslím, že bez této podpory by se tato skvělá aktivita ani nerealizovala a byla by to veliká škoda.
Jak bys popsal atmosféru v týmu je to víc „boj o body“, nebo spíš parta, která se jde vyřádit a odreagovat? Kdo z ICOM MKD je ještě v týmu?
Tak určitě, atmosféra je velmi přátelská. Hecování a drobné sázky k tomu samozřejmě patří, ale ve výsledku jde hlavně o to se společně pobavit, trochu si zasportovat a vyčistit si hlavu po práci.
Z našeho střediska hrají ještě p. Langr s kterým to poté v kanceláři vždy řádně zhodnotíme a dále pravidelně pan Pohan, Špinar, Hnát, Běloch, Palán, Zadražil, Havlín, Novák a další. Vítáni jsou všichni zaměstnanci a v případě zájmu kohokoliv jiného ze zaměstnanců není nic jednoduššího než zavolat nebo napsat a rádi mezi sebou přivítáme nové tváře.
Nová pozice a hokeji – zbývá ti ještě čas na rodinu?
Ano, nějaký čas na rodinu mi naštěstí zbývá. Přes zimu ho bylo víc, teď s příchodem teplejšího počasí je to trochu náročnější, ale snažím se to vyvažovat. S manželkou máme rodinný dům, takže se vždy najde něco, co je potřeba udělat. Když máme volno, rádi vyrážíme na výlety a nepohrdneme ani delší procházkou po okolí. Dříve jsme chodili i po horách, ale poslední roky jsme to museli trochu omezit, protože máme dvě malé děti – téměř pětiletou dceru a dvouletého syna. Oba jsou plní energie, takže věřím, že se k těmto aktivitám brzy vrátíme i s nimi
Jak se ti daří skloubit práci, sport a osobní život? Frčíš na nějakém pěkném systému?
Před pár lety mi kamarád doporučil používat sdílený kalendář nejen na pracovní věci, ale i na osobní život. Musím říct, že se z něj stal velký pomocník a díky tomu se mi daří lépe skloubit práci, sport i rodinu. A musím říct, že velkou zásluhu na tom má i moje manželka, která má pro můj pracovní i sportovní režim velké pochopení.
Máš kromě hokeje i další koníčky nebo rituály, které ti pomáhají se vypnout?
V hokeji jsem vlastně takový nováček, aktivněji ho hraji teprve třetí zimu. Mým hlavním sportem je fotbal, kterému se věnuji už více než 30 let. Rád si zahraji i nohejbal, tenis, sjedu nějakou řeku na kánoi a když je příležitost, tak si rád zajdu s kamarády na pivko.
Chtěl bys něco vzkázat kolegům v MKD, kteří uvažují o kariérním posunu nebo by se chtěli vydat podobnou cestou jako ty?
Rád bych vzkázal všem kolegům, nejenom těm z MKD, aby se nebáli nových výzev. I já jsem začínal bez větších zkušeností a spoustu věcí jsem se musel postupně naučit. Důležité je mít chuť se rozvíjet, být otevřený novým věcem a nebát se převzít odpovědnost. V ICOM transport je navíc velkou výhodou, že se člověk může opřít o zkušené kolegy, od kterých se může učit. Zároveň má k dispozici kvalitní zázemí a vybavení, které pomáhá dělat práci efektivněji.
A můj dojem?
Michal je podle mě srdcař jak v zaměstnání, v rodině tak ve sportu. V kristových létech je na pozici, která vyžaduje velký kus odpovědnosti a zkušeností což se hodí i pro rodinný život. Prostě se nebál a co podle mě Michala hodně zdobí tak je jeho přirozená inteligence a skvělý pamatovák.....jen do tý brány nevleze.
Další rozhovory připravujeme a je se na koho těšit.
Redaktor: Martin Havran