KARIÉRA V ICOM transport

Pane Nováčku, můžete se našim čtenářům představit?
Pocházím z Brna a do společnosti ICOM jsem se dostal až trochu oklikou. Po škole jsem nastoupil do n.p. Karosa Vysoké Mýto a tam jsem strávil 17 let na zkušebně vývojového oddělení. Potom nás zlákala možnost soukromého podnikání a se společníkem jsem strávil dalších 17 let ve firmě zaměřené na prodej náhradních dílů autobusů. Znovu k řízení jsem se vrátil v ČSAD Ústí nad Orlicí jako řidič autobusu MB Intouro, kde jsem strávil 7 let v aktivní službě i na začátku důchodu. Nyní jezdím příležitostně jako brigádník a musím říct, že Intouro zcela splnilo moje očekávání.

Jak dlouho už ve firmě pracujete a co vás na této práci nejvíce baví?
V ČSAD Ústí nad Orlicí, která je součástí ICOM transport, jsem byl 7 let v aktivní službě. Nejvíc mě baví samotná jízda a fakt, že Intouro zcela splnilo moje očekávání, hlavně verze EURO 5, kterou považuji za nadčasový autobus, příjemný pro řidiče i cestující. Mrzí mě jen dnešní stav s řadou nesmyslných asistentů a hlídačů, které řidiče ruší.

Co pro vás osobně znamená být součástí společnosti ICOM transport?
Po letech strávených v Karose a ve vlastní firmě mi to umožnilo splnit si touhu zajezdit si s něčím skutečně pořádným. Byla to pro mě příležitost k aktivní službě i v době, kdy jsem už byl v důchodu.

HOUBAŘENÍ NA PROFESIONÁLNÍ ÚROVNI

Houbaření je v ČR velmi populární, ale primárně na podzim – vy sbíráte houby celoročně?
Je to můj výrazný koníček už od mládí. Začínám koncem dubna s májovkami, hned po nich jdou hřiby dubové, potom smrkové, a končím se zámrazem s posledními hřiby smrkovými. V zimě své výkony ve sběru hub přeruším, protože při množstvích, které přes rok zpracuji, bych se už zřejmě stal obětí napadení ze strany manželky a rodiny.

Máte složené odborné zkoušky na sběr hub – co to obnášelo a proč jste se rozhodl je absolvovat? Rozhodl jsem se je vykonat, protože opravňují k výkupu a prodeji hub, a byla to poslední příležitost, kdy z hlediska věku zkouška platí 10 let. Vychází se z normy, je nutno poznat vyjmenované jedlé a jedovaté houby, dále znát pravidla zpracování a prodeje a příznaky otrav houbami a pomoci, když k tomu dojde. Zajímavé bylo, že poznat houby podle obrázků kreslených malířem bylo snazší, než je určit podle reálných fotografií.

Jaké houby se dají najít v různých ročních obdobích?
Jak už jsem zmínil, sezóna pro mě začíná koncem dubna s májovkami a hned po nich následují hřiby dubové a smrkové. Končím se zámrazem posledními hřiby smrkovými. Zaměřuji se na hřibovité houby, protože se mi nejvíc líbí.

Výsledek návštěvy jednoho lesa                               Výsledek návštěvy dvou lesů

Pocházíte z Vysokého Mýta – jaké houby se dají v okolních hvozdech sbírat? Co třeba takový hřib královský nebo muchomůrka císařská – máte nějaký zářez?
Kolem Vysokého Mýta jsou stejné houby jako jinde. Z dětství na okraji Brna mám ale zážitek s přísně chráněnou muchomůrkou císařskou – můj děda občas nacházel velké vajíčko, prarodiče ho nakrájeli, obalili na řízek, a to byly nejlepší řízky z hub, jaké jsem jedl, říkali tomu císařský hříbek. Teprve po letech mi došlo, že to vlastně byla muchomůrka císařská, která se ještě nerozvinula.

Jak poznáváte jedlé a nejedlé houby? Existuje nějaké pravidlo, které by měl znát každý houbař? Tím, že jsem jen poučený houbař a ne mykolog, nemám ambice tahat ze země neznámé druhy, nebo ty, co vypadají nevábně. Nejlepší je, když houbař nový druh konzultuje s někým, kdo ví, o co jde, a potom si ten druh pomalu nakouká a načichá, než ho začne normálně brát. Tak jsem postupoval v případě muchomůrky růžovky.

Co byste doporučil úplným začátečníkům, aby se vyhnuli chybám a sbírali houby bezpečně?
Úplný začátečník by podle mně měl párkrát zajít do lesa se zkušenějším houbařem, je to lepší než zkoušet nějaké aplikace v mobilu. Nedávno se renomovaný mykolog v článku rozčiloval, že do takové aplikace vyfotografoval záchodovou štětku a aplikace mu sdělila, že to je asi růžovka a je jedlá. Kdo je trvale sbírá, pozná ji bezpečně. Základní znak pro mně je /mimo jiná doplňující vodítka/, aby na houbě bylo něco růžového. Když není, neberu.

Hřib dubový                                                           Hřib smrkový

ZKUŠEONSTI A ZÁŽITKY

Máte nějaký nezapomenutelný houbařský zážitek?
Jako nezapomenutelný zážitek by se dala použít příhoda, kdy se skoro plným košíkem hřibů jsem najednou spatřil, že asi 30 metrů ode mně stojí divoké prase a kouká na mně. To se mi nelíbilo, tak jsem začal ustupovat. Míjím místo s krásnými bedlami vysokými, asi 10–15 kusů. Koukám, prase nikde, tak jsem ústup přerušil a posbíral bedly. Potom ustupuji dál, ven z lesa. Doma to bylo označeno tak, že jsem šílenec, který ztratil pud sebezáchovy.

Jak na váš koníček reaguje rodina a přátelé?
Rodina na moje houbaření, které je v sezóně velmi intenzívní, reaguje odevzdaně a zatím mírně. Asi by reagovali hůř, kdybych chodil denně do hospody a vracel se domů nacucaný jako tepláky hozené do potoka.

Jakou houbovou specialitu máte nejraději? Já osobně například houby velmi rád sbírám, ale nepozřu z nich žádný pokrm, podobně to prý mají rybáři.
Doma docela houby jíme, ale nesmí toho být příliš. Pokud je hodně pestrá směs, tak smaženici nebo houbový guláš. Z odřezků při krájení na sušení děláme rizoto. Lišky jsou dobré místo většiny uzeného masa do šunkafleků, no a klasické řízky – nejlepší jsme vyhodnotili že jsou z růžovky, potom bedla, potom hřib pravý nebo hnědý. Z usušených zlomků dělám houbový prášek, který se hodí dobře k dochucení pokrmů.

Křemenáč osikový                                                   Kozák topolový

Jaké jsou vaše další houbařské plány? Přemýšlíte třeba o dalším vzdělávání v mykologii?
Moje houbařské plány jsou takové, že přestane být sucho, bude hodně pršet, a lesy budou plné hřibů. Ale nevím, jestli to příroda podle mého důrazného přání tak provede. Posílám obrázek, jak vypadaly hřiby za toho velkého sucha, je to smutný pohled. Hlavy rozšklebené a otočené nahoru, popraskané.

Sucho se letos podepsalo na designu klobouků, bohužel

Foto: archiv Miroslav Nováček

Redaktor: Martin Havran