Pan Vilém Trdlica nás v nedávné době kontaktoval prostřednictvím Modré vlny s prosbou o zaslání jízdních řádů společností ICOM transport, ČSAD Jindřichův Hradec a Trado Bus. Rádi jsme mu vyhověli a u této příležitosti jsme se jej zeptali na několik otázek týkajících se jeho sběratelské vášně i autobusové dopravy, která je také jeho koníčkem.

Mohl byste se čtenářům Modré vlny krátce představit?

Je mi 28 let, narodil jsem se v Praze, ale v současné době žiji v Olomouci, odkud pochází velká část mojí rodiny. Vystudoval jsem český a anglický jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a momentálně pracuji jako překladatel a lektor anglického jazyka. V jazycích se snažím vzdělávat i mimo školu - učil jsem se jako samouk francouzsky, polsky a rusky, rozumím pasivně i italsky a nedávno jsem začal s portugalštinou.

Kdy jste začal se sbíráním jízdních řádů a co Vás k tomu přivedlo?

Už v dětství jsem se začal zajímat o veřejnou dopravu všeho druhu, nejprve zejména o železnici, ale postupně i o autobusy a městskou dopravu. Nikdy jsme neměli auto, a tak jsme všude jezdili vlaky či případně autobusy. K dopravě mě částečně přivedli i prarodiče, kteří oba pracovali na železnici v Olomouci. Protože mě zajímal i zeměpis, tak jsem si rád četl v jízdních řádech a zajímalo mne, kam která trať nebo linka vede, jaké jsou zastávky atd. Když jsme jeli do nějakého města na výlet, jízdní řád místní dopravy pro mne byl a dosud je vždy nejlákavější suvenýr.

V čem je Vaše sbírka specifická a unikátní?

Začal jsem se sbíráním železničních jízdních řádů nikoli historicky, ale podle jednotlivých evropských zemí. Zatímco většina sběratelů sbírá staré jízdní řády ČSD, mě zajímá hlavně aktuální stav dopravy, a sbírám proto co nejaktuálnější jízdní řády z různých zemí. Některé starší jízdní řády jsem vyměňoval na burzách s jinými sběrateli, což bylo někdy kuriózní, protože se občas divili, proč chci vyměnit starší a z jejich pohledu cennější jízdní řád za novější.

U autobusových jízdních řádů je to podobné, sbírám jízdní řády podle měst, oblastí a krajů. Samozřejmě pokud ještě vycházejí, mnoho měst a autobusových společností už dlouho žádné jízdní řády ve fyzické podobě nevydává. Pokud je moje sbírka specifická, tak asi tím, že podle mých zkušeností sbírá autobusové jízdní řády mnohem méně lidí než ty železniční, a to většinou výhradně staré jízdní řády ČSAD z doby před rokem 1989.

Kolik jízdních řádů čítá vaše sbírka v současnosti?

V současnosti mám asi přes třicet českých autobusových jízdních řádů od osmdesátých let až po současnost a kromě toho několik slovenských jízdních řádů a okolo deseti jízdních řádů z jiných evropských měst. Českých železničních jízdních řádů mám také asi přes třicet a k tomu kolem dvaceti zahraničních železničních jízdních řádů, a to po jednom z dvaceti evropských zemí. Celkem tedy tvoří jádro mé sbírky přes sto jízdních řádů.

Na jaký „kousek“ z Vaší sbírky jste nejvíce pyšný?

Nejvíce pyšný jsem na ty jízdní řády, které už v současnosti nevycházejí. Mám například jízdní řády z různých okresů východních Čech (Jičínsko, Rychnovsko), zajímavý je i poslední vydaný knižní jízdní řád tramvají a autobusů v Praze z roku 2009 nebo jízdní řád MHD v Berlíně, který už také nevychází. Ze železničních jízdních řádů určitě stojí za zmínku britský jízdní řád, který má 3 200 stran a nevydávala ho železnice, ale klasické nakladatelství, nebo americký jízdní řád společnosti Amtrak.

Zajímáte se o jízdní řády a dopravu pouze z tepla svého domova, anebo jezdíte rád autobusy i na různé výlety?

Autobusem jsem jezdil často z Prahy na Vysočinu, hlavně do Pelhřimova a dále místními linkami. Velmi dobře si pamatuji například na provozovnu ICOMu v Počátkách, kde byly na konci devadesátých let ještě autobusy Karosa, které později nahradily vozy Mercedes Conecto a poté Intouro. Znám dobře i autobusové linky společnosti ČSAD Ústí nad Orlicí z cest směrem na Letohrad, Žamberk a Králíky. Pokud mi to časové možnosti dovolí, tak na výlety jezdím rád, a to jak autobusy, tak i vlaky. V současnosti tedy spíše vlaky, protože Olomouc má spojení s více městy po železnici než autobusem.

Děkujeme panu Trdlicovi za rozhovor a přejeme mu mnoho dalších zajímavých kousků do jeho sbírky.