Pane Oleksyku, odkud přesně pocházíte a jaké je vaše rodné místo? 
Pocházím ze Zakarpatí na západě Ukrajiny. Je to velmi zajímavý region, protože sousedí hned se čtyřmi státy – Maďarskem, Rumunskem, Slovenskem a Polskem. Díky tomu je tam prostředí hodně pestré a lidé jsou zvyklí na různé jazyky i kultury.  Zakarpatí má navíc historicky blízko i k českému prostředí. V minulosti totiž patřilo k Československu a dodnes jsou tam vidět stopy této doby. Moji prarodiče dokonce česky mluvili, takže jsem český jazyk slýchal už jako dítě. Možná i proto pro mě později nebyla Česká republika úplně cizí zemí. 

 

 

Jakou máte rodinu? Žijí tady u nás nebo na Ukrajině? 
Na Ukrajině žije moje manželka a dvě děti – dcera a syn. Dcera už má svého syna, takže jsem také dědeček, což mi dělá velkou radost. I když jsme teď každý v jiné zemi, snažíme se být v pravidelném kontaktu a často si voláme.  Když se mi podaří jet domů na Ukrajinu, snažím se ten čas věnovat hlavně rodině – rodičům, manželce i dětem. Jsou to pro mě velmi důležité chvíle. 

Od dodávky k velkému autobusu 

Jak jste se vlastně dostal k práci řidiče? 
Dopravě se věnuji už mnoho let. Na Ukrajině jsem pracoval jako řidič menší dodávky Mercedes Sprinter, která sloužila k přepravě lidí. Vozil jsem cestující mezi městy nebo do okolních obcí. Byla to práce, která mě bavila – člověk je neustále v pohybu, potkává různé lidi a každý den je trochu jiný. Právě tam jsem také získal první zkušenosti s přepravou cestujících a s odpovědností, kterou tato práce přináší. 

Co vás přivedlo právě do České republiky? 
Hlavním důvodem byla snaha najít stabilní práci a lepší životní podmínky. Člověk chce mít jistotu pravidelného příjmu, bezpečné prostředí a možnost plánovat budoucnost. Moje první pracovní zkušenost v České republice byla v Humpolci. Později jsem pracoval v Příbrami a nakonec jsem se dostal do Teplic, kde působím dnes. Každé z těchto míst mi přineslo nové zkušenosti a postupně jsem si na život v České republice zvykl. 

Jaký byl pro vás přechod od menší dodávky k velkým autobusům? 
Na začátku to byla poměrně velká změna. Velký autobus je samozřejmě úplně jiná kategorie vozidla – má jiné rozměry, jinou dynamiku jízdy a také větší odpovědnost za cestující. Zpočátku jsem měl respekt, ale postupně jsem si zvykl. S každým kilometrem člověk získává jistotu a dnes už je pro mě řízení autobusu naprosto přirozené. 

Za volantem v Česku 

Jaké autobusy dnes řídíte a který vám nejvíce přirostl k srdci? 
V současnosti nejčastěji jezdím s autobusem Setra. Je to moderní a pohodlný autobus, který nabízí dobré zázemí jak pro řidiče, tak pro cestující. Dříve jsem měl možnost řídit také autobusy Iveco, které jsem měl také velmi rád. Každý autobus má své specifické vlastnosti a člověk si na něj musí zvyknout. 

Bylo pro vás řízení autobusu na českých silnicích něčím specifické? 
Na začátku jsem měl z řízení na českých silnicích trochu respekt. Na Ukrajině jsou silnice často širší, ale jejich kvalita bývá horší a někdy jsou dost rozbité.  V České republice jsou naopak silnice většinou velmi kvalitní, ale bývají užší. Člověk si proto musí zvyknout na jiný styl jízdy a být v některých situacích opatrnější. Dnes už to beru jako běžnou součást práce a jsem rád, že se mi daří jezdit bez nehod. 

           

  Česko                                                                          Ukrajina

Lidé v autobuse 

Jak se vám pracuje s cestujícími v České republice? 
Moje zkušenosti jsou většinou velmi dobré. Lidé jsou slušní a komunikace s nimi je bez problémů. Samozřejmě se občas objeví i složitější situace, ale to patří k práci s lidmi v každé profesi. Celkově ale musím říct, že atmosféra mezi cestujícími je příjemná a práce s nimi mě baví. 

A co pracovní prostředí? Spolupráce s kolegy je výborná. V dopravě je důležité, aby lidé drželi při sobě a dokázali si pomoci. Každý má svou roli – řidiči, dispečeři i další pracovníci – a jen společně může celý systém dobře fungovat. Velkou radost mám také z toho, že v ICOM transport pracuje i můj bratr Miša.  

Když je čas vypnout 

Jak nejraději trávíte chvíle, kdy zrovna nejste za volantem? 
Když mám volno, rád vyrážím do přírody. Procházky v lese nebo v krajině mi pomáhají odpočinout si od pracovního tempa. Velmi rád chodím také na houby. Je to pro mě skvělý způsob relaxace – člověk je venku, dýchá čerstvý vzduch a na chvíli zapomene na každodenní starosti. 

Když se setkáte s rodinou, vyrážíte společně někam na cesty? 
Ano, když rodina přijede za mnou do České republiky, snažíme se společný čas využít naplno. Rádi poznáváme nová místa a často vyrážíme na výlety. Velmi oblíbená je pro nás Itálie. Líbí se nám tamní atmosféra, krajina i kultura – a samozřejmě také skvělé jídlo a víno. 

Chuť domova i Česka 

Co vám z české kuchyně zachutnalo nejvíce?
Česká kuchyně mi opravdu chutná. Mezi moje oblíbená jídla patří guláš a svíčková, které si rád dám, když mám příležitost. A když už mluvíme o českých specialitách, musím zmínit také pivo – nejvíce mi chutná Bernard. 

     

 

A co jídla z rodného Zakarpatí?
Z domova mám nejraději boršč, který mi vždy připomene rodinu a domov. Velmi oblíbený je u nás také bograč. Je to polévka původem z Maďarska, která se tradičně vaří venku na otevřeném ohni ve velkém kotli. Má výraznou chuť a často se připravuje při setkáních s rodinou nebo přáteli. 

            

      Boršč                                                               Bograč

Poděkování na závěr 
Rozhovor s Vasylem, který vykazoval zpočátku trochu ostych byl ale na konec byl srdečný a otevřený. Stabilita zaměstnání, dobré pracovní prostředí i každodenní kontakt s lidmi jsou pro něj zásadní. Na závěr bych chtěl Vasylovi poděkovat a popřát mu mnoho bezpečně najetých kilometrů, spokojené cestující a také dostatek času na rodinu, cestování i oblíbené chvíle v přírodě. 

Redaktor: Martin Havran 
Foto: ICOM transport